V dnešní retro recenzi jsem se rozhodl zhodnotit jeden z nejlepších filmů s krvelačnými žraloky, jaký byl kdy natočen. Sakra, to je teda hodně silný úvod, jeden z nejlepších filmů, to teda musí být opravdu něco nebo snad ne? Když vezmeme v potaz konkurenci, kterou filmy se zabijáckými žraloky představují, nejspíše nám celkem rychle dojde, že k tomu, aby byl jedním z nejlepších, vlastně nemusí být zas tak dobrý.
Řeč je přitom o filmu Útok z hlubin z roku 1999, ve kterém nám Renny Harlin, tehdy ještě ve skvělé formě, ukázal, jak správně natočit akční film se smrtícími žraloky v hlavní roli. A nutno uznat, že se mu to povedlo na jedničku. Jasně, že se Útok z hlubin kvalitativně ani neblíží prvním Čelistem, o to tady ale ani nešlo. Šlo prostě jen o to, natočit svižné akční béčko, které vás dokáže, pokud nad ním nebudete moc uvažovat, opravdu hodně pobavit.
No a co by se vlastně stalo kdybyste nad ním přece jenom začali více uvažovat? No nejspíše by vám asi došlo, že extrémně inteligentní žralok rozbíjející pod vodou sklo pomocí chudáka na lehátku je už přece jenom trošku moc. Těch hloupostí by se v tom filmu samozřejmě dalo najít ještě mnohem více. Právě scéna s rozbitím skla mi z nich ale přijde jako ta vůbec nejabsurdnější.
Útok z hlubin tak samozřejmě není nějak extrémně promyšleným filmem s vypointovaným koncem, na štěstí se o to ale ani nesnaží. Tvůrci si moc dobře uvědomovali, jak musí ten film natočit, aby fungoval. Právě díky tomu tak nakonec natočili svižnou akční hlínu, u které můžeme jako diváci vypnout mozek a prostě si jen užívat, jak absurdní a zároveň vtipná podívaná to vlastně celé je.
A o čem, že Útok z hlubin vlastně je? Uprostřed moře je vybudován výzkumný komplex s akváriem, ve kterém se skupinka vědců snaží z mozku žraloků získat protein potřebný pro léčbu Alzheimerovy choroby. Za účelem jeho získání přitom žralokům několikanásobně zvětší objem mozkové hmoty. Díky tomu se stanou tito žraloci extrémně inteligentní, což se, jak už asi tušíte, nakonec malinko zvrtne, když za pomoci nejmenovaného chudáka zaplaví celý komplex vodou.
Tamní pracovníci tak musí bojovat s krvelačnými predátory vybavenými super schopnostmi zahrnujícími vysokou inteligenci, couvání či lámání zákonů fyziky. A nutno uznat, že jim to jde pod vedením ostříleného režiséra Rennyho Harlina (Smrtonosná past 2, Cliffhanger) opravdu parádně. Ať už je řeč o děsně cool drsňákovi Thomasu Janeovi, vtipně hláskujícím LL Cool Jaeovi nebo nechtěně komickém Samuelu L. Jacksonovi, všichni si ty role prostě neskutečně dávají, přičemž si plně uvědomují v jak extrémní blbině se to vlastně objevili.
A i když ten film fantastickým způsobem táhne především výše zmíněná trojice, ani zbytek hereckého osazenstva v čele s neodolatelnou Saffron Burrows, jako vždy skvělým Stellanem Skarsgårdem či vtipně otravný Michael Rapaport, za nimi rozhodně kdovíjak nezaostává. Snad jen ta Jackqueline McKenzie mi přišla místy až moc hysterická a otravná. Na druhou stranu, kdyby po mě šel extrémně inteligentní vrcholový predátor asi bych byl taky pěkně hysterický. Vlastně jí to tak nemůžu mít za zlé.
Kromě nich tu ale enormně exceluje právě Harlin. I z tak hloupého námětu tu totiž dostává opravdu maximum, když nám servíruje jednu perfektně natočenou akční scénu za druhou. Útoky žraloků jsou přitom natočeny opravdu parádně, napětí v nich funguje na výbornou a hned několik z nich opravdu hodně překvapí. K tomu nechybí slušná dávka CGI krve, vtipné hlášky a pár opravdu hodně překvapivých smrtí.
Ona právě ta častá nepředvídatelnost žraločích útoků a jednotlivých úmrtí je také jednou z hlavních předností tohoto filmu. Nehledě na hvězdnost herců či důležitost jednotlivých postav, v Útoku z hlubin si zkrátka nemůže být jistý nikdo ničím.
Kromě herců a režiséra si pak zaslouží pochvalu také CGI efekty. V převážné většině scén jsou totiž žraloci úplně digitální a nutno uznat, že vypadají velice dobře a to i po letech. Jasně, že takový žralok v pár let starých Mělčinách vypadal mnohem reálněji. Když ale vezmeme v potaz rok, v jakém snímek vznikl, vypadají tady žraloci až neuvěřitelně dobře. A to i v porovnání s jeho pár let starými nízkorozpočtovými pokračováními
Vlastně mě tak nakonec nenapadá nic, co by mi na Útoku z hlubin nějak zvlášť vadilo. Jde prostě o poctivou akční hlínu plnou efektně natočené akce, skvěle zahraných postav a vtipných hlášek. Když si k tomu všemu navíc přičtete ty obstojné efekty a pár opravdu překvapivých momentů, dojde vám, že je to vlastně i dnes hodně pohodová podívaná.
Pokud si tak chcete prostě jenom odpočinout, na chvíli vypnout mozek a užít si pohled na žraloky požírající za zvuků stylové hudby lidi, je Útok z hlubin něčím přesně pro vás. Žádné napětí nebo strach z neznámého jako u prvních Čelistí tu ale rozhodně nehledejte. Ačkoliv se tak nejedná o kdoví jak úžasný film, i po tolika letech si pořád drží status druhého nejlepšího snímku se žraloky. Nic na tom přitom za ty roky nezměnily ani zdlouhavé Mělčiny, snaživých 47 metrů či nechtěně směšná pokračování tohoto extrémně zábavného snímku.
A to je tedy pro tentokrát už opravdu vše. Doufám, že se vám tato retro recenze líbila a snad se uvidíme zase u další. Do té doby si můžete připomenout tu poslední na upíří pecku Blade 2.
Moje hodnocení