Kvalita české kinematografie v posledních letech extrémně upadá. Ty časy, kdy jsme se v podstatě každý rok dočkali nestárnoucí klasiky (Obecná školy, Páni kluci, Vesničko má středisková, Na samotě u lesa, „Marečku, podejte mi pero!“), už jsou nenávratně pryč. Legendární tvůrci těchto snímků zestárli či dokonce umřeli a nová, podobně talentovaná generace jaksi nepřichází. Nebo snad ano?
Svůj podíl na nynější žalostné situaci má do jisté míry i doba, ve které se dnes nacházíme. Sehnat peníze na pořádný film dokáže v našich skromných podmínkách opravdu málokdo. Většině z nás navíc ke štěstí bohatě stačí další rádoby vtipná komedie s Jirkou Langmajerem. Když už u nás vznikne film, za který se ve světě nemusíme stydět, je to malý zázrak, který jednoznačně zasluhuje naši pozornost. Minulý rok to byl BANGER od scénáristy a režiséra Adama Sedláka. No a letos? Letos se této nelehké úlohy zhostil režisér Robert Hloz, jež nám naservíroval sci-fi snímek Bod obnovy.
Příběh Bodu obnovy nás přivádí do roku 2041, v němž máme možnost digitálně zálohovat svou osobnost pro případ náhlé či nepřirozené smrti. Celý budoucí svět je nám přitom představen skrze pohled hlavní hrdinky, detektivky, která se snaží přijít na kloub záhadné teroristické organizaci. Koncept samotný zní na první pohled velice zajímavě a tvůrcům se po většinu času daří budovat uvěřitelný budoucí svět plný zajímavých technologických vymoženosti a novinek.
Právě scénografie je pak spolu s digitálními efekty tím vůbec největším pozitivem celého snímku. Ten tak vypadá skoro v každém záběru opravdu světově a jde vidět, že si zde tvůrci vyhráli i s nejmenšími detaily. Vizuální stránka Bodu obnovy je ale bohužel také jedinou věcí, která z něj dělá povedený či chcete-li ve světě konkurenceschopný biják. Jinak jde totiž o naprosto zaměnitelnou a nudnou detektivku jako vystřiženou s Kriminálky Anděl, Policie Modravy či jakékoliv jiné české detektivky, kterých za rok vzniknou desítky.
Snímek selhává prakticky ve všem, v čem selhat mohl. Postavy jsou ploché, příběh kostrbatý, zvraty průhledné, napětí nulové, atmosféra žádná, akce příšerná a dramaturgie téměř neexistující. Pokud jste někdy v životě viděli alespoň pár podobně laděných snímků, bude vám vyvrcholení celé zápletky a rozřešení záhadného spiknutí jasné již v prvních pár minutách. Celkovému dojmu moc nepomáhají ani prkenné herecké výkony. Nejsem si jistý, jestli je to tím mizerně napsaným scénářem nebo za to může pouze to, že Hloz neumí pracovat s herci. Faktem ovšem zůstává, že jsou ve svých rolích všichni do jedno absolutně tragičtí.
Dialogy působí neskutečně uměle a nikdo z hereckého ansámblu je nedokáže uvěřitelně prodat. Jindy skvěle hrající Matěj Hádek, Václav Neužil ml. či Karel Dobrý tu proto působí jako neschopní herci, kteří v některých momentech vůbec nechápou, proč se jejich postavy chovají tak, jak se chovají. Korunu tomu pak dává představitelka hlavní role Andrea Mohylová, jež si hraje na drsňačku a má od první do poslední chvíle ten samý znuděně kamenný výraz.
Bod obnovy sice na první pohled vypadá světově, při jeho sledování vám ale hodně rychle dojde, že je to jen iluze, pod kterou se skrývá naprosto průměrně napsaný, zrežírovaný a zahraný snímek. Už za ten prostý fakt, že u nás vznikl podobně ambiciózní projekt, si samozřejmě podporu v kinech zaslouží. Nedivte se ale, když se u něj budete nudit a dobré tři čtvrtiny stopáže jen kroutit hlavou nad tím, jak mohl někdo tu skvělou scénografii a krásné vizuální efekty takto znuděně spláchnout do záchodu.
Moje hodnocení