Slušný režisér, skvělý scénárista, vycházející hvězda v hlavní roli a podle všeho perfektní předloha, měla to tak být jasná trefa do černého, co se tu teda pokazilo?
V prvé řadě se musím přiznat, že předlohu neznám a předchozí filmy podle ní jsem taky zatím neviděl. Rozhodně se teda nemůžu řadit mezi fanoušky Toma Clancyho. Jen podle trailerů bych tak od toho nic víc než vesměs průměrné akční béčko s naštvaným Michaelem B. Jordanem a pár cool momenty ani neočekával. To bych ovšem u scénáře nesměl vidět jméno, mnou velice oblíbeného, scénáristy a režiséra Taylora Sheridana.
Právě kvůli němu jsem od toho nakonec očekával i něco víc než jen tupé akční béčko. Pokud totiž existuje někdo, kdo dokáže z podobně laděného filmu vytěžit maximum, je to Sheridan. Bohužel jsem se ale v tomto případě šeredně přepočítal. A opravdu doufám, že nám tuhle slabší chvilku Sheridan vynahradí svým thrillerem Kdo mi jde po krku, jehož bychom se měli dočkat už za dva týdny.
Abych ale vinu neházel pouze na Sheridana, který se při psaní scénáře nejspíše více soustředil na svůj seriál Yellowstone, ani režisér Stefano Sollima se tady bůhví jak nevyznamenal. Ten přitom už v druhém Sicariovi dokázal, že ačkoliv se na takového Denise Villeneuva, co se týče budování atmosféry nechytá, řemeslo má rozhodně v malíku. Ostatně ani tady se úplně neztratil a v několika momentech dokázal, že má to řemeslo pořád pevně v rukou, jen to tentokrát všechno natočil až extrémně lenivým a nezajímavým způsobem.
Co mě pak už začíná u těch amerických filmů docela nudit, je to ohrané Rusko v roli záporáků. Prostě za vším špatným, co se Američanům může stát, vždycky hledej Rusko. Kdyby tu alespoň byl podobně zábavný záporák jako třeba v Johnu Wickovi perfektní Michael Nyqvist. On tady ale vlastně ani žádný záporák není. Na nějakou podobně kulervoucí odplatu, jaké se dostalo Del Torovi v prvním Sicariovi nebo právě Keanu Reevesovi v Johnu Wickovi tak můžete rovnou zapomenout.
Spíše, než prvního Sicaria mi Bez výčitek připomínalo toho druhého. U obou filmů je sice vidět talent a zručnost Sollimy i Sheridana, zároveň je ale u obou zcela patrné, že všechno asi úplně neklaplo, tak jak by mělo. Druhý Sicario měl ale oproti tomuto filmu přece jenom několik obrovských výhod. Tou první jsou jednoznačně kulisy a samotné prostředí. Ono to prosluněné Mexiko prostě působí mnohem atraktivněji než zašedle prezentované Rusko připomínající svou nezajímavostí a bezbarevností Bulharsko z druhých Expendables.
Druhou výhodou je pak samozřejmě herecké obsazení. Zatímco dvojka Sicaria se mohla opřít o démonického Benicia Del Tora a charismatického Joshe Brolina, Bez výčitek prostě nemá kdo táhnout. Proti Jordanovi přitom nic moc nemám, ba naopak ho mám vlastně i docela rád. Na zdrceného vojáka, který přišel o svou ženu a nenarozenou dceru, ale prostě herecky ještě nemá. Když to pak srovnám třeba s podobně klišoidním a béčkovým filmem jako je Southpaw, kde prožívala postava Jakea Gyllenhaala podobné emoce. Gyllenhaal to tehdy svým výkonem tahal až neskutečným způsobem nahoru. Jordan to ale naproti tomu jednoduše nezvládá.
Co mu ale naopak nedělá sebemenší problémy jsou akční scény. Právě proto mě tak malinko mrzí, že se z toho Sheridan se Sollimou snažili udělat něco víc, než to asi mělo být. Pokud by se totiž drželi jen té pomsty a zaměřili se hlavně na efektivní a správně brutální akci, Jordan by byl jako ryba ve vodě a já bych si na nějaké špatné herectví vůbec nemusel stěžovat. Samotné akční scény jsou ale i přes svou relativní přehlednost až neskutečně nezajímavé a mdlé. Tvůrci si navíc všechny stylové či něčím zábavné momenty provařili už v trailerech. Žádných dalších potencionálně „cool“ scén jako je bitka ve vězení nebo hořící auto už se tak ve filmu bohužel nedočkáme. Aspoň, že ta hudba se docela povedla a místy to tahala hodně nahoru.
Co se pak týče zbytku hereckého osazenstva, nemůžu si pomoct, ale ten Guy Pierce už mě v těch záporných rolích začíná docela unavovat. Kdo mi tu však pil krev ze všeho nejvíce byla Jodie Turner-Smith. Po Gal Gadot je to jen další otřesná neherečka marně se snažící hrát si na drsnačku. Taková Charlize Theron by jim přitom oběma s přehledem nakopala zadek.
Docela mile mě však překvapilo hned několik relativně známých tváří objevujících se tu v malých roličkách. Mohli jsme tu tak zahlédnout Caesera ze seriálového Spartaca, Ryana z teenegerovské mlátičky Nikdy to nevzdávej nebo zabijáckého syna Willa Smitha ze třetích Mizerů.
Bez výčitek je tak nakonec jen marným pokusem o to, stát se něčím víc než jen dalším filmem o cestě za pomstou. Právě snaha, být něčím víc, mu však paradoxně uškodila nejvíce. Kdyby se totiž tvůrci vykašlali na nějaké politické přesahy a soustředili se více na akci, mohlo z toho vzejít alespoň ucházející devadesátkové béčko. Takhle je to však pouze nesourodý spatlanec, který neví, čím chce vlastně být. A i když pár slušných scén má, vedle výše zmíněného Johna Wicka či nedávného Nikdo, se na něj hodně rychle zapomene. Velká škoda, tak snad nám to ten Sheridan za ty dva týdny pořádně vynahradí.
Pro tentokrát je to teda všechno, já si jdu na spravení chuti pustit prvního Sicaria a snad se uvidíme zase u další recenze.
Moje hodnocení