Plakáty ke všem šesti filmům s Predátorem

Predátor – všechny filmy od nejhoršího po nejlepší

Pokročilé vybavení, stylová maska, neviditelnost, termovize, řev, tlama s kusadly, vytrhávání páteře, stahování z kůže, myslím, že po těchto indiciích je každému naprosto jasné, o kom je řeč. Samozřejmě mám na mysli extrémně nebezpečné vesmírné lovce s poměrně jednoduchým jménem Predátor.

I přesto, že jsme se přitom ani třicet čtyři let od uvedení jedničky, žádného dalšího opravdu geniálního dílu nedočkali, jsou Predátoři dodnes jedním z nejslavnějších filmových zabijáků všech dob. Je sice pravda, že některá pokračování nejsou vyloženě k zahození. Žádné z nich se ale kvalitativně ani nepřiblížilo právě jedničce, která celé to šílenství ohledně tohoto vesmírného lovce odstartovala.

Predátor tak, i přes svůj nesmazatelný kultovní status, zůstává dodnes malinko prokletým projektem, na kterém si za těch více než třicet let vybila zuby celá řada různých filmařů. Nic to však nemění na tom, že je dodnes minimálně jednička naprosto kultovní záležitostí, jež by měl vidět každý filmový fanoušek.

Zleva Predátor z roku 1987, Predátor z roku 1990 a Predátor z roku 2004

Všechno přitom mohlo dopadnout naprosto odlišně. Jak už určitě spousta z vás ví, původně byl do role Predátora obsazen akční klasik Jean-Claude Van Damme. Predátor v jeho podání měl přitom být mnohem menší, neměl mít tak pokročilou výbavu a měl hlavní hrdiny lovit pomocí bojového umění. Natáčení však bylo podle všeho velice problematické. Van Damme si pořád na něco stěžoval a když se navíc dozvěděl, že jeho postava nebude uvedena v titulcích, natáčení jednoduše nadobro opustil.

Jestli jste viděli kostým Van Dammeho Predátora, dáte mi určitě za pravdu, když napíšu, že byl prostě příšerný. Nakonec tak bylo vlastně obrovským štěstím, že to s ním nevyšlo. Na přepracování masky byl poté povolán legendární tvůrce Stan Winston a všichni víme, jak to nakonec dopadlo. Winston stvořil dnes už naprosto ikonickou masku, se kterou mu mimochodem malinko pomohl také James Cameron.

A kdo, že si teda nakonec samotného Predátora zahrál? Pod jeho maskou se při natáčení prvních dvou dílů skrýval 210 cm vysoký herec Kevin Peter Hall. Jehož je možné si všimnout v roli pilota vrtulníku na konci prvního filmu.

Zleva Predátor z roku 2007, Predátor z roku 2010 a Predátor z roku 2018

Po uvedení jedničky se stal Predátor téměř okamžitě celosvětovým fenoménem, jež se, kromě dalších tří vlastních filmů, dočkal také celé řady počítačových her, komiksů a dvou crossoverů s neméně slavným filmovým monstrem.

A jelikož jsme se nedávno dozvěděli pár zajímavých novinek o dalším Predátorovi, přišlo mi docela vhodné, napsat o všech jeho dosavadních filmech tento článek. Všechny tyto filmy jsem přitom seřadil od nejhoršího po nejlepší. Samozřejmě tento žebříček berte s určitou rezervou. Přece jenom je to jen můj subjektivní pohled na věc. No nic, dost řečí, pojďme se na to teda konečně podívat.

6. Predátor: Evoluce (2018)

Neznám snad nikoho, kdo by se na tento film těšil více než já. Shaneu Blackovi, který má na svědomí scénáře ke klasikám jako je Poslední skaut či Smrtonosná zbraň a jež si navíc v prvním díle Predátora dokonce zahrál, jsem prostě od začátku stoprocentně věřil.

Bohužel mě však v tomto případě extrémně zklamal. Na místo stylové akční podívané, která měla Predátora opět postavit na piedestal filmových zabijáků, jsme totiž dostali jen nesourodý spatlanec plný nevýrazných a nezajímavých postav zabalených do absolutně dementního scénáře naprosto znehodnocujícího vše, co jsme dosud o Predátorech věděli.

Sakra, dodnes nechápu, jak to mohl Black tak neskutečně pos…ehm pokazit. Nejspíše prostě dodnes nesnesl pomyšlení na to, že to byl právě on, kdo se stal jednou z prvních Predátorových obětí. Bravo Shane, teď si mu to teda vrátil i s úroky. Bohužel tě to ale možná stálo kariéru…

Predátor v akci ve filmu Predátor: Evoluce

V tomto díle Predátora prostě a jednoduše nefunguje zhola nic. Ať už je řeč o rádoby drsných postavách, vylepšeném Predátorovi, nepřehledné akci nebo naprosto nesmyslném scénáři. Vážně nechápu koho napadlo, zapojit do děje toho otravného klučinu. To přece nemohli tvůrci myslet vážně.

Black se tu navíc docela nešikovným způsobem snaží budit dojem, že ta banda bývalých vojáků je podobně drsná jako byla Arnoldova jednotka v prvním díle. Bohužel se mu to ale extrémně nedaří. Kterýkoliv člen Arnoldovy jednotky by si tak kohokoliv z tohoto filmu bez problémů namazal na chleba, Boyda Holbrooka v hlavní roli nevyjímaje.

Ty otřesné akční scény bez špetky napětí, akce či dynamiky a naprosto odporné CGI efekty už jsou pak jen posledním hřebíkem to rakve tohoto nechtěně směšného spatlance. Ne, moment, málem bych zapomněl. Posledním hřebíkem byl vlastně ten absolutně nesmyslný konec, ve kterém nám byl představen bojový oblek na lov Predátorů ve stylu Iron Mana. Ehm, to jako vážně? Opravdu si nepamatuji, kdy naposledy jsem se v kině cítil tak trapně jako právě při této scéně.

I kvůli tomu je tak Predátor: Evoluce jednoznačně tím vůbec nejhorším filmem, jaký byl s Predátorem, kdy natočen. Shane Black prostě pohořel na plné čáře a v budoucnu se bude muset opravdu hodně snažit, aby tento svůj průšvih aspoň trochu odčinil.

5. Vetřelci vs. Predátor 2 (2007)

Dostáváme se ke druhému crossoveru, který volně navazuje na ten první z roku 2004, ke kterému se samozřejmě dostaneme za chvilku. V prvé řadě, se musím přiznat, že vlastně ani jeden z těchto crossoverů nepovažuji za vyloženě špatný. U obou šel totiž krásně vidět ten potenciál, který nápad spojit tyto dvě legendární filmová monstra měl.

U dvojky byl ale bohužel naprosto zadupán příšernou režií bratrů Strauseových. Ti totiž natočili celý film z nějakého naprosto nepochopitelného důvodu extrémně tmavě a nepřehledně. V nejedné potenciálně zajímavé scéně si tak budete klepat na čelo a říkat si, jak dobře vlastně mohla daná scéna vypadat, kdyby v ní šlo alespoň něco vidět.

Absence jakéhokoliv talentů bratrů Strauseů jde ale nejlépe vidět ve scénách likvidace vojáků Vetřelci. Ta je totiž odbyta jen pár ledabylými záběry, ve kterých není ani náznak jakékoliv snahy či nápadu. Srovnání s prvním střetem Vetřelců s vojáky v Cameronových Vetřelcích je tady tak absolutně mimo mísu. Strauseovi prostě nejsou a nikdy ani nebudou Cameron. A upřímně řečeno, jen tím, že Camerona zmiňuji v jedné větě se Strauseovými, mám pocit, jako bych jej extrémně urážel. Za což se teda vážně moc omlouvám.

Predátor bojující s Predalienem ve filmu Vetřelci vs. Predátor

Abych ale jen nekritizoval. Alespoň Predátor v tomto filmu je přesně tím „cool motherfuckerem“, jakým by měl být. A i přes značnou přesilu, jakou proti němu Vetřelci mají, si to celkem stylově dává, když kosí jednoho Vetřelce za druhým. Na to, jak přitom používá všechny ty svoje vymakané hračky v čele s vše rozpouštějící tekutinou či létajícími hvězdicemi, je pak přímo radost se dívat. Pokud jde teda zrovna vůbec něco vidět.

Samostatnou kapitolou je pak také Predalien. Což je vlastně Vetřelec narozený z těla Predátora. Ten totiž vypadá prostě parádně, přičemž se postará hned o několik dost zajímavých nápadů a scén. Hlavně teda nápad využití těhotných matek v nemocnici byl skvělý.

V konečném výsledku je ale AVPR pořád extrémně nezvládnutý film tvůrců, kteří na to jednoduše neměli. Na místo správně krvavého akčního snímku plného napětí, který by konečně naplno využil potenciál obou těchto vesmírných monster, jsme se dočkali jen hloupého a nepřehledného béčka, které kromě té občasné brutality vlastně nemá moc, co nabídnout.

4. Vetřelec vs. Predátor (2004)

I když se za to dnes docela dost stydím, je pravda, že jako malý jsem si právě tento kousek pouštěl opravdu hodně často. Pro dítě na prvním stupni základní školy bylo prostě extrémně cool vidět Predátora, jak ve zpomaleném záběru prohodí Vetřelce stěnou, zařve, rozběhne se, a ještě jej navíc sejme na zem ve stylu amerického fotbalu.

V současné době ten film ale už prostě vidět nemůžu. Absence brutality, hloupé dialogy, nechtěně směšná Predátorova maska a otřesné postavy v čele s rádoby drsnou hlavní ženskou postavou, to všechno z toho filmu dělá prostě absolutní peklo, které už nedokázal zachránit ani extrémně hrubý hlas Lance Henriksena (android Bishop z druhých Vetřelců).

Režisér Paul W. S. Anderson tak tímto snímkem opět dokázal, že je naprostý břídil, který prostě nikdy nedokáže danou látku uchopit tak, jak je zrovna třeba. I přesto, si však určitou dávku pochvaly přece jenom zaslouží. Pokud totiž pominu ten extrémně debilní scénář, musím uznat, že když už si ve filmu někdo dává přes držku, je se většinou na, co dívat.

Predátor a Vetřelec tváří v tvář ve filmu Vetřelec vs. Predátor

Hlavně ten první souboj Vetřelce a Predátora plný zpomalovaček je prostě děsně cool. A ani ten závěrečný souboj s královnou, který dává ve finále vzpomenout závěru prvního Vetřelce, vlastně taky není vůbec špatný. Samotný nápad se starodávnou pyramidou by pak taky nebyl úplně k zahození, nebýt jeho otřesného provedení.

I přes všechny tyto výtky se ale nakonec tento film stal obrovským hitem. Lidé tehdy prostě chtěli vidět, jak si tyto dvě legendární monstra navzájem rozbijí držku. A i když výsledek ani z poloviny nenaplnil očekávání, svůj úkol, vydělat balík peněz, bez debat splnil.

Vetřelec a Predátor si nicméně zasloužili mnohem více než jen béčkovou akční hlínu bez špetky napětí či nápadu. Upřímně tak pořád doufám, že se někdy v budoucnu přece jenom dočkáme pořádného crossoveru Vetřelce a Predátora. Oba crossovery totiž ukázaly, že jim to spolu prostě jde. Pro příště by to ale chtělo chytřejší scénář, a hlavně mnohem šikovnějšího režiséra.   

3. Predátoři (2010)

Konečně se teda dostáváme k tomu lepšímu, co nám zatím filmy s Predátorem nadělily. Od Predátorů z roku 2010 přitom nikdo bůhvíjaké zázraky neočekával. Nakonec z toho však vzešlo důstojné pokračování, které v nejednom záběru pomrkává na fanoušky jedničky. Zároveň se ale nesnižuje k nějakému zbytečnému vykrádání, má dost svých nápadů a umí je prodat více než dobře.

Robert Rodriguez si to tentokrát coby producent solidně pohlídal, díky čemuž tak režisér Nimród Antal natočil přesně takový film, jaký natočit měl. Celý ten nápad s cizí planetou a lovem jen těch nejnebezpečnějších lidí na světě, byl navíc velice dobrý.

Jasně, že to provedení mohlo dopadnout ještě o něco lépe. Přece jenom se tam, na úkor akce, místy mluví bohužel až příliš. A ani samotní Predátoři toho v konečném výsledku vlastně tak moc nepředvedou. Nicméně i přesto se pořád jedná o slušnou jednohubku, která nikoho neurazí a díky pár scénám dokonce řadů lidí i potěší.

Dva Predátoři bojující proti sobě ve filmu Predátoři

Ono ani to samotné herecké obsazení pak není vůbec k zahození. Jasně, že Adrien Brody prostě a jednoduše není Arnold Schwarzenegger. Brody si to ale viditelně uvědomoval, a proto se o to vlastně ani nesnažil. Toho drsňáka prostě zahrál po svém a nutno uznat, že mu to šlo více než dobře.

Potěší také Alice Braga v roli neohrožené sniperky či Louis Ozawa jako člen Yakuzy. Nakonec mi tam vlastně ani ten Topher Grace příliš nevadil. Kdo si to však dával ze všeho nejvíce byl jednoznačně Walton Goggins. Ten si totiž toho trestance užíval opravdu plnými doušky, přičemž se postaral o hned několik opravdu skvělých hlášek. Možná trochu navíc mi tam ale přišli Mahersala Ali s Laurencem Fishburnem. Ty jejich postavy prostě byly extrémně nezáživné a vlastně taky úplně zbytečné.

Jinak ale musím říct, že jsem byl s tímto filmem docela spokojený. Akce je skvělá, herci se snaží, co jen můžou, hudba nenápadně odkazuje na jedničku, prostředí džungle je stále dost neokoukané a ani ten scénář rozhodně není úplně k zahození. Samotní Predátoři pak vypadají opravdu hodně stylově. V určitých chvílích se navíc brutalitou rozhodně nešetří a i to samotné finále funguje naprosto dokonale. Já osobně jsem si tak tento snímek vážně užil.

I když to teda nakonec mohlo dopadnout ještě něco lépe, vlastně si ani moc není na co stěžovat. Dostali jsme totiž opravdu slušný film s Predátory, který se nebojí odkazovat na jedničku, ale zároveň jít svou vlastní cestou. A i když to rozhodně není bezchybný film, funguje přesně tak, jak má. Po tom AVP a AVPR je to docela příjemná a koukatelná změna nevykradájící a zároveň plně vzdávající holt svému legendárnímu předchůdci. 

2. Predátor 2 (1990)

Druhý díl Predátora to proti Predátorům vyhrál jen tak tak. Dá se říct, že velkou roli v tom hrála především nostalgie. Já mám prostě dvojku pořád docela rád. Jasně, že jedničce nesahá ani po kotníky. Nicméně i tak se pořád jedná o dost slušný akční thriller, který pár opravdu skvělých scén rozhodně má. Ať už si vzpomenu třeba na likvidaci gangu, rituální zabití souložícího týpka, dekapitalizaci krále podsvětí či třeba perfektní scénu v metru. Ten film má prostě i po letech, co nabídnout.

Když si k tomu všemu navíc přičtete slušně vystihnutou atmosféru zkaženého města, permanentně naštvaného Dannyho Glovera a stylově natočenou brutalitu. Dojde vám, že se vlastně jedná o dost důstojné pokračování.

Jasně, že Arnold, který roli ve filmu odmítl s tím že by prostě Predátor ve městě nefungoval, měl do jisté míry pravdu. Na druhou stranu se mi ale právě toto odlišné pojetí Predátora dost zamlouvá. Tvůrci se prostě nebáli jít vlastní cestou a nutno uznat, že rozhodně nebyli úplně neúspěšní.

Predátor skoro padající ze střechy z filmu Predátor 2

Co mě však u tohoto filmu dost mrzí, je jeho finále. Po geniálních scénách v metru a v chlaďáku se totiž najednou z nějakého nepochopitelného důvodu, začnou dít věci, které prostě moc nefungují. Ať už mám na mysli useknutí Predátorovy ruky, zničení koupelny staré dámy či v podstatě vše, co se následně stane v Predátorově lodi. Nemůžu se prostě zbavit dojmu, že si měli tvůrci nechat to finále trochu více projít hlavou.

Pokud totiž existuje něco, v čem Predátoři dvojku Predátora porážejí na plné čáře, je to právě finále. Zatímco v Predátorech jsme se dočkali několika menších akčních scén, které fungovaly všechny do jedné naprosto dokonale. Ve dvojce Predátora se z toho stala ve finále skoro nechtěná parodie sebe sama.

I přesto se však pořád jedná o velice slušný akční snímek, který jednoznačně nějak velkou ostudu svému předchůdci nedělá. Samozřejmě, že to i tentokrát mohlo dopadnout o něco lépe. Pořád to však ani zdaleka není takový průšvih, jaký Predátora potkal v posledních letech.

1. Predátor (1987)

A máme tady nepřekvapivého vítěze v podobě prvního Predátora. Má cenu k tomuto snímku ještě vůbec něco dodávat? Jedná se prostě o absolutní akční klasiku, ve které si to jednotka elitních vojáků v čele s neohrožených Dutchem v podání namakaného Arnolda Schwarzeneggera, rozdala s tajemným zabijákem, jež má na své straně kromě mnohem vyspělejší technologie také nevyzpytatelné prostředí džungle.

Režisér John McTiernan se tu přitom opravdu vyznamenal, když přímo perfektně vystihl, jak strach z neznáma, tak nejistotu z toho, kdy se tajemný nepřítel znovu objeví. K tomu si navíc připočtěte správně kulervoucí akční scény, perfektní finále a akční klasika je na světě.

Samostatnou kapitolou jsou pak také přesní herci, jež ze sebe ve zběsilém tempu sypou jednu hlášku za druhou. Nechci je tady jednotlivě jmenovat, protože jsou v těch rolích naprosto dokonalí prostě úplně všichni. Chemie mezi nimi navíc funguje bezchybně a celkově je prostě čirá radost sledovat a poslouchat všechny ty dnes již naprosto ikonické scény a hlášky.

Postavy Dutche a Maca střílející do džungle ve filmu Predátor

Kouření doutníku, podáni ruky, Hawkinsovy vtipy, Blainovy suché poznámky, Billyho smích, sakra, ten film je těmi legendárními hláškami a scénami prostě úplně napěchovaný. Co je však u tohoto snímku potřeba vyzdvihnout nejvíce je scénář, který přímo perfektně pracuje s napětím a postavami. Právě postavy a jejich vývoj jsou totiž hlavním důvodem toho, proč je tento snímek tak výjimečný.

Ve scéně, kdy naši hrdinové bez sebemenších problémů vystřílí celý tábor nepřátel, je nám totiž perfektně ukázáno, proč jsou právě hlavní hrdinové těmi největšími a nejzlejšími „motherfuckery“ na celém světě.

No, a právě díky tomu Predátor funguje tak dokonale. Divák má totiž od této scény pocit, že tyhle chlápky prostě a jednoduše nemůže dostat nikdo a nic. Když je teda pak začne Predátor postupně a systematicky likvidovat, musíme se při sledování sami sebe ptát, kdo sakra může být tak drsný a nebezpečný, že dokáže tuhle bandu drsňáků takhle likvidovat?

Predátor v masce ve filmu Predátor z roku 1987

Ten strach z neznámého zabijáka díky tomu funguje naprosto dokonale. Na první pohled se tak může zdát, že je Predátor jen bezduchou akční hlínou, pravda by však nemohla být vzdálenější. Predátor je prostě perfektně promyšlenou ukázkou toho, jak vybudovat napětí a strach z neznáma. Právě to je jeho hnacím motorem a také jedním z hlavních důvodů, proč je dodnes považován, za jeden z nejlepších akčních snímků všech dob.

A to je tedy pro tentokrát už opravdu vše. Doufám, že se vám článek líbil a snad se uvidíme zase u dalšího. Do té doby si, kromě čekání na týdenní novinky, ve kterých bude řeč právě o novém Predátorovi, můžete přečíst také starší článek o tom, proč třetí Postradatelní, tak moc pohořeli.

Diskuze