Co takhle natočit film o bandě neohrožených a děsně cool žoldácích, kteří ze sebe budou v jednom kuse sypat kousavé hlášky, a přitom zmlátí či rozstřílí kohokoliv, kdo se jim postaví. Právě tento geniální nápad dostal Sylvester Stallone už před více než 10 lety. Nezůstal však pouze u něj. Záhy totiž dostal dost možná ještě geniálnější nápad. A to obsadit do takového filmu všemožné více či méně známé akční hvězdy let současných i minulých. A tak odstartoval úspěšnou akční sérii Expendables: Postradatelní.
Celý film si pak navíc pohlídal nejenom jako scénárista a režisér, ale také jako producent. A nutno uznat, že se mu zadařilo na všech frontách. Díky parádní zběsilé akci, kousavým hláškám a samozřejmě absolutně nabušenému obsazení se z Postradatelných stal téměř okamžitě film, který prostě nemůžete nemít rádi.
No jen se nad tím zamyslete Sylvester Stallone, Dolph Lundgren, Arnold Schwarzenegger, Bruce Willis, Jason Statham, Jet Li, Mickey Rourke, Randy Couture, Steve Austin, Terry Crews či Eric Roberts, tohle je prostě akční herecká sestava snů. A na výsledku a tržbách se to samozřejmě podepsalo. První Postradatelní vydělali při rozpočtu 80 miliónů nějakých 240 miliónů. Což je pro akční hlínu podobného typu jednoznačný úspěch.
Šlo prostě o svěží závan osmdesátek plný zběsilé akce, nesmyslného děje, tun hlášek, litrů digitální krve a skvělé muziky. Výše zmínění drsňáci si to v něm navíc náležitě užívali. Chemie mezi nimi fungovala dokonale, charismatu měli na rozdávání a v akčních scénách všem znovu připomněli, kdo jsou tu ti největší borci. Díky slušným ohlasům a skvělým tržbám bylo jasné, že se u jednoho filmu nezůstane. O dva roky později tak do kin dorazila dvojka Postradatelných.
Kromě většiny výše zmíněných v ní navíc dorazili Chuck Norris, Jean-Claude Van Damme či Scott Adkins a oproti jedničce dostali více prostor také Willis se Schwarzeneggerem. Absurdnost byla navíc posunuta ještě o jeden stupínek výš. A opět přitom nechyběla tuna vtipných hlášek, zběsilá akce či digitální krev.
Postradatelní tak, díky všem těmto elementům, zabodovali i na podruhé. Práce na trojce tak mohly vesele odstartovat. O další dva roky později tak do kin dorazilo třetí pokračování této dosud úspěšné série. Právě tady ale bohužel série poprvé dost fatálně narazila.
No, a právě o jednotlivých důvodech pádu trojky Postradatelných bude i tento článek. Pokud se teda chcete o tom, proč vlastně byla trojka tak nehorázným průšvihem, určitě nepřestávejte číst. Níže vám tedy přináším seznam šesti důvodů, proč si myslím, že to zrovna s trojkou tak šeredně nevyšlo.
Sázka na nové tváře
Je to až k nevíře, ale jako by tvůrci v čele se Stallonem u trojky najednou zapomněli, proč vlastně měly předchozí dva díly takový úspěch. Samozřejmě, že důvodů proto bylo dozajista mnoho. Tím možná nejdůležitějším bylo však jednoznačně to, že se v nich objevilo tolik akčních hvězd najednou.
Ve trojce však dostali Statham a spol. jen minimum prostoru. Dokonce si troufám říct, že až na Stalloneho, se tady všichni z původního týmu objevili jen v chabém cameu. No a kdo teda ve trojce zaujal jejich místo? Naprosto nesympatická a nevýrazná mladá krev, která byla samozřejmě všem absolutně ukradená. Kvůli nim jsme do toho kina přece nechodili.
Malý boxer, který se v jednom ze svých zápasů pokusil hlavičkou uspat Floyda Mayweathera Jr., jež jej pak za to taky náležitě potrestal. Nějaký týpek, o jehož existenci jsem do té doby neměl sebemenší ponětí. Namakaný frajírek z Twilight ságy, jež se jen marně snažil skrze nízkorozpočtového Hercula prosadit jako akční hvězda. A v neposlední řadě pak také MMA zápasnice a bývalá UFC šampiónka po které se po tomto filmu slehla zem podobně jako po její poslední prohře v oktagonu.
A aby toho nebylo málo, objevil se tu také Antonio Banderas v tak otravné a ukecané roli, že musela být napsaná přímo na tělo pro herce jako je Eddie Murphy. Dále také Kelsey Grammer, který si ten rok vysloužil hned čtyři ocenění Zlaté maliny. Jedna z nich byla přitom právě za trojku Postradatelných. A aby toho nebylo málo tak, na stará kolena lakomého Bruce Willise ve trojce vystřídal o poznání levnější, ale bohužel už hodně zestárlý Harrison Ford. O kterého jsem měl ale chvílemi opravdu velké obavy.
Samozřejmě mám Antonio Banderase, Kelseyho Grammera i Harrisona Forda velice rád. Tady ale hrají všichni tři tak extrémně utahaně a špatně, že je prostě nemám za, co pochválit. To Mel Gibson a Wesley Snipes si naopak svoje role do syta užili a v každém záběru z nich tak hýří nadšení z toho, že tu mohou alespoň něco předvést. Těm ale zase pro změnu scénář naprosto nepochopitelně podkopává nohy.
Co se teda týče castingu, trojka prostě absolutně selhala. Většina nových tváří je totiž extrémně nezajímavých. A těm, co by eventuelně mohli být zajímaví, se buďto nechce moc hrát nebo jim scénář podkopává nohy, jak to jen jde. Navíc on ani ten jejich samotný nábor není kdoví jak zábavný. V lecčem mi jej připomínal nábor v nedávné Armádě mrtvých. Což se jednoznačně nedá považovat za kompliment. V obou případech šlo totiž o naprosto nudnou a vesměs zcela zbytečnou část filmu.
Proti myšlence, přiblížit se mladšímu publiku ale v zásadě nic nemám a vlastně bych ji i uvítal, kdyby jen tvůrci vybrali malinko jiné herce/neherce. Proč si ale proboha museli vybrat zrovna tyhle? Proč raději nešáhli po akčních hvězdách typu Dwayna Johnsona, Jasona Momoy, Henryho Cavilla, Chrise Hemswortha nebo třeba Michaela B. Jordana? To dodnes prostě absolutně nechápu.
Právě ti by totiž podle mě byli v podobném filmu naprosto dokonalí. Navíc je mladé publikum všechny moc dobře zná a ani jeden z nich by se v akčních scénách rozhodně neztratil. Sakra, ta představa, že by po boku Stalloneho rozbíjel huby takový The Rock je prostě neskutečně lákavá.
Snad se teda ještě někdy dočkáme a po katastrofální trojce snad jednou dorazí vykoupení v podobě čtyřky, ve které se alespoň jeden z výše zmíněných herců skutečně objeví. Je ale taky dost dobře možné, že už se nikdy žádného dalšího pokračování nedočkáme. Což je tedy v tomto případě obrovská škoda. Podobně hvězdná akční sebranka se totiž bude dávat dohromady jen hodně těžce.
Absence nadhledu a zapamatovatelných hlášek
Jak už jste si možná domysleli z předchozího bodu, jedním z hlavních důvodů neúspěchu trojky je samozřejmě ten otřesný scénář. To, že je hrozně hloupý mi samozřejmě nevadí, ostatně i předchozí díly byly až neskutečně stupidní ptákoviny. Byly ale pořád dostatečně hravé, akční a stylové. Ta hravost se ale u trojky z nějakého nepochopitelného důvodu prostě vytratila.
Zatímco u předchozích dílů si vybavím hned několik geniálních hlášek, ve trojce se prostě žádných nedočkáme. Není v ní žádný vtip, ani žádný nadhled, který by z ní udělal snesitelnější podívanou. Tvůrcům prostě a jednoduše došly nápady. Postavy se sice o nějaké ty hlášky místy docela snaží, tentokrát jim to však extrémně nevychází.
Při sledování jsem si hned několikrát klepal na čelo a říkal si, že tohle by přece daná postava v životě neřekla. Sakra, jako by všem postavám najednou upadly koule a místo brutálně stylových a vtipných „motherfuckerů“ tu zbyl jen unavený Stallone. Ten navíc hned v úvodu poslal všechny ostatní na nechtěnou dovolenou a oni tak jen většinu filmu čumí do zdí a „uvažují“?
Kde je to popichování, kde je vtipné zkonstatování toho, že jsou v dané situaci vlastně všichni v háji? Kde jsou narážky na Couturovo ucho či na Lundgrenův titul z chemie? A kde je Stathamovo neustále stěžování si na život? Kam se to sakra všechno podělo? Ve trojce je to prostě všechno pryč. Jako by tvůrci žádný předchozí díl nikdy neviděli a postavy tak znuděně psali úplně od nuly.
Kapitola sama o sobě je pak ta neskutečně podivná bromance mezi Arnoldem a Jetem. To jako mysleli vážně, když se rozhodli, že z této dvojce drsňáku udělají parodii sebe sama a nějakým hrozně zvláštním způsobem je dají dohromady?
Chabý vzhled a vizuální efekty
Samozřejmě ono ani to Bulharsko ve dvojce nebylo bůhví jak atraktivní. To neustále zatažené počasí, chabé kulisy a celkově velice bídný vizuál se ale tehdy, i právě díky nadhledu a dostatku hlášek či vtipných scén, dalo snést. Navíc ten stylový úvod v džungli byl prostě parádní. Jednička pak měla ze všech dílů ten vůbec nejlepší vizuál. Přece jenom ta prosluněná Vilena působila mnohem atraktivněji než zašedlé Bulharsko.
Ve trojce jsme ale ani ten prosluněný úvod nedostali. A místo toho se opět vesměs celý film odehrává v hnusných a šedých kulisách, na které se prostě nedívá zrovna hezky. Ani ten úvod přitom není bůhví, co. A i přesto, že to finále v troskách paneláku muselo znít na papíře určitě skvěle, to zašedlé a ničím neohromující provedení celý ten nápad zadupává hluboko do země.
Už tak vesměs podprůměrný dojem z filmu navíc podtrhávají ty až neskutečně otřesné a odfláknuté vizuální efekty. Jasně, že ani v jednom díle ty efekty ve většině případech nestály za nic (sejmutí vrtulníku motorkou ze dvojky mluví za vše). I tak se ale vzhledem k zábavnosti daných snímků daly zkousnout. Trojka ale není zábavná vůbec v ničem, což má za následek smutný fakt, že se najednou znuděný divák soustředí na úplně jiné věci, než by u podobných filmů měl.
Ty chabé CGI výbuchy bych přitom ještě byl schopen zkousnout, ale jakmile nasedla postava Harrisona Forda do vrtulníku, začalo opravdové peklo. Ty scény ve vzduchu vypadají všechny do jedné absolutně příšerně. Při pohledu na Forda je vám navíc okamžitě jasné, že to všechno natáčel v pohodlí studia před zeleným plátnem.
Opět se tak opakuje situace, kdy musela určitá scéna vypadat fantasticky na papíře, ale to provedení oné představě prostě vůbec neodpovídá. Jasně, že honička vrtulníku zní zatraceně lákavě. Když na to ale tvůrci neměli peníze či dostatečně schopné lidi, jednoduše to měli smést ze stolu a vymyslet něco reálnějšího.
Po tolika chybných tvůrčích rozhodnutí mě to ale vlastně ani moc nepřekvapuje. Je to prostě jen další hřebíček do už tak pořádně zabité rakve. Ve srovnání s přechozími díly, ve kterých se ty efekty daly v pohodě skousnout, je až k nevíře, jak hluboko se trojka ve všech ohledech propadla.
V konečném výsledku si tak myslím, že kdyby se ve trojce Postradatelných neobjevilo tolik známých tváří, šel by ten film rovnou na video. Podobně otřesný vizuál totiž pravidelně mívají všechny ty akční céčka, která míří právě přímo na videa.
Nevyužitý záporák
Jak už jsem o samotném Melu Gibsonovi napsal výše, v každém záběru šlo vidět, že si toho záporáka do syta užíval. Proti jeho hereckému výkonu tak nemám v podstatě nic. Naopak musím ocenit, s jakým odhodláním a grácii si jej i přes tak stupidní scénář vychutnal.
Jenže proto, aby se jeho Conrad Stonebanks mohl stát něčím víc, než jen průměrným záporákem, musel by od scénáristů dostat o něco více prostoru, mnohem více zapamatovatelných scén či hlášek, a hlavně důstojnější finále. Ani jednu z těchto věcí mu však bohužel neposkytli. Což je, když vezmu v potaz, jak skvělého herce do té role dostali, opravdu velká škoda.
Přitom to jeho představení nebylo vůbec marné. Nejenom, že se hned na úvod dozvíme, že je to jeden z největších „bad motherfuckerů“ mezi obchodníky se zbraněmi. Ale navíc je nám představen jako bývalý žoldák, který nějakou dobu bojoval po boku Barneyho Rosse. A dokonce s ním i založil samotné Postradatelné. Aby toho nakonec nebylo málo, málem se mu hned na úvod povede všechny staré známé sprovodit ze světa. Přičemž to nejvíce schytá nejnamakanější z nich, Terry Crews v roli Halea Caesara.
Gibsonův záporák nám teda byl představen v plné parádě minimálně stejně dobře jako Van Dammův Vilain ve dvojce. I když teda podobně stylové scény, jakou byla ta se zabodnutím nože kopem, jsme se tu tentokrát nedočkali.
Nic moc dalšího však Stonebanks, i přes takto silné představení, ve zbytku filmu nepředvede. V zásadě se tam totiž vždycky jen na chvíli objeví, zamračí se, pronese nějakou rádoby „cool“ hlášku a svou stylovou zbraní na někoho párkrát vystřelí. To vše jen proto, aby byl nakonec naprosto ponížen v závěrečném asi minutovém souboji právě s Barneym.
Přitom k tomu, aby se alespoň trochu vyrovnal svému představení z úvodu stačily v zásadě dvě věci. Tou první je to, že by prostě všechny ty nové, mladé, nevýrazné a extrémně nesympatické postavy poté, co je zajal, do jedné zabil. Tímto bychom se jednak zbavili otravných a nikoho nezajímajících nových postav. A jednak by byl Stonebanks zase tím „bad motherfuckerem“ z úvodu. Čili bychom prostě zabili dvě mouchy jednou ranou.
No a tou druhou věcí je samozřejmě trochu delší, a tudíž také důstojnější finální souboj. V tom totiž Mel, sice místy vypadá děsně cool, ale vlastně v něm, po úvodních úderech, nic moc nepředvede. A to byl přitom právě Stonebanks tím, kdo s Barneym kdysi celé Postradatelné založil. Vážně jsem tak od něj čekal mnohem více.
Tak nějak jsem dokonce doufal, že jeho souboj s Barneym dopadne podobně jako v jedničce, kdy si to Stallone rozdal se Stevem Austinem. V ideálním případě by tak Stonebanks Barneyho děsně zmlátil a navíc by ještě stihnul utéct dříve, než celý ten barák vyhodili do povětří.
Takto nejenom, že by Stonebanks skutečně dostál své pověsti vybudované dříve. Ale také by tu byl záporák, který by se mohl s klidem vrátit i v dalším díle. Sakra, stačily jen tyto dvě věci a Conrad Stonebanks by stál skutečně za to. A strčil by do kapsy i takového parchanta, jakým byl Jean Vilain ve dvojce.
Takhle jsme ale dostali jen drsně vypadajícího Mela Gibsona marně se snažícího dostat z této špatně napsané postavy, co možná nejvíce. V rámci scénáře se mu to samozřejmě daří na maximum, ale přece jenom, ten potenciál tam byl mnohem větší. I přesto však musím uznat, že byl právě Melův Stonebanks tím vůbec nejlepším, co mohla trojka Postradatelných nabídnout, což ale bůhví, jak úžasný kompliment vlastně taky není.
PG-13
Dalším obrovským problémem je pak samozřejmě přístupnost filmu PG-13. Co to pro nás znamená? Absenci jakékoliv krve či nadávek, což je však, vzhledem k filmu, o jaký jde, docela velký problém. Tvůrci sice nakonec vydali i unrated version. Ani v té jsme se ale bohužel, kromě pár nadávek navíc, žádné krve ani drsnějších scén, nakonec nedočkali.
Zatímco v jedničce i ve dvojce se lámaly kosti či ustřelovaly hlavy, ve trojce se prostě ničeho takového nikdy nedočkáme. Řada diváků, včetně mě, ale právě to tak nějak automaticky očekávala i od trojky. R rating je prostě něco, co k podobným akčním výplachům patří. Mnohdy je to navíc taky jeden z hlavních důvodů, proč vlastně jsou akční výplachy tohoto typu tak zábavné.
Podobně jako upřednostnění nových tváří na úkor těch starých samozřejmě i toto tvůrčí rozhodnutí úzce souvisí se snahou zavděčit se, a hlavně nalákat do kina mladší publiku. Jak už jsem psal výše, mě nevadí, že se tvůrci snažili zavděčit také mladšímu publiku. O jak mladé publikum se ale jednalo? Mě samotnému bylo v době uvedení 16 let. Tudíž jsem jednoznačně mezi mladé publikum také patřil, a i přesto mě tyto tvůrčí rozhodnutí neskutečně naštvaly.
Já jsem se na ten film netěšil kvůli Rondě Rousey nebo nějakému Victoru Ortizovi. Já jsem se na něj těšil hlavně kvůli starým známým jako je Dolph Lundgren, Randy Couture, Terry Crews či Jason Statham. Prostě jsem chtěl zase vidět, jak všechny rozstřílí na kusy a polámou jim končetiny. Přičemž si u toho budou opět jeden z druhého neustále utahovat a chrlit ze sebe jednu hlášku za druhou.
Už u scény, kdy měla postava Wesleyho Snipese podříznout jednomu týpkovi krk, a místo správně krvavé scény, se najednou kamera ohlédla jinam, jsem však věděl, že mi tady něco extrémně nesedí.
Únik filmu na internet
Poslední problém tak úplně netkví v kvalitách samotného filmu, i když i s nimi do jisté míry také souvisí. Jde o to, že asi 14 dní před premiérou unikl celý film na internet, a to navíc v relativně dobré kvalitě. Únik na internet je v dnešní době poměrně zásadní problém, ke kterému však jednou za čas přece jenom u nějakého filmu dojde.
Nikdy to však nedělá dobrotu a myslím si, že právě v případě třetích Postradatelných to byl poslední hřebíček do rakve. Řada diváku se totiž mohla, díky tomuto úniku, na film podívat celé dva týdny před premiérou.
Což o to, pokud by byl film opravdu skvělý, možná by jej pak řada těchto diváku chtěla vidět i na velkém plátně a do kina by tak stejně nakonec vyrazila. Jak už ale asi víte, trojka Postradatelných má k dobrému filmu opravdu hodně daleko. Což se, díky jejímu úniku na internet, také rychle rozkřiklo. Jakmile tedy nastal čas premiéry, řada diváku už jednoduše neměla zájem ten film v kině vidět a utratit tak za něj peníze.
Ohlasy na trojku Postradatelných, ani její tržby tak nakonec nedopadly ani zdaleka tak dobře, jak se očekávalo. Což také ostatně zapříčinilo několikanásobné odklady připravovaného čtvrtého dílu. Během let se samozřejmě hned několikrát objevily spekulace o tom, že čtvrtý díl nakonec přece jenom vznikne. Po odstoupení Terryho Crewse, Arnolda Schwarzeneggera a po neshodách s produkcí i samotného Sylvestera Stalloneho tomu ale věřím čím dál méně.
To však samozřejmě neznamená, že nemůžu alespoň doufat. Já totiž pořád tak nějak naivně doufám, že k té čtyřce stejně nakonec dojde. Pokud se totiž někdo dokáže ve velkém stylu vrátit, ke své kdysi úspěšné avšak nakonec lehce skomírající sérii, je to právě Sylvester Stallone.
Ať už si vzpomenu na čtvrtého Ramba nebo šestého Rockyho, Stallonemu prostě tyto comebacky po letech zatraceně jdou. A ne, žádná pětka Ramba skutečně neexistuje. To si jen Stallone natočil zcela nezávislý snímek, ve kterém se prostě jméno hlavní postavy až příliš podobá jménu John Rambo.
A to je tedy pro tentokrát vše, doufám, že se vám tento článek líbil a snad se uvidíme zase u dalšího. Do té doby si třeba můžete připomenout předchozí článek vzdávající holt Tomu Hanksovi.