Při pohledu na tržby se sice může zdát, že je nový Thor s podtitulem Láska jako hrom trefa do černého, ve skutečnosti jde ale o přímo podprůměrnou marvelovku, ve které ani oscaroví herci jako je Christina Bale či Russell Crowe mnohdy nevědí, co mají vlastně dělat. Pokud patříte mezi fanoušky režiséra Taiky Waititi nebo se vám extrémním způsobem líbil předchozí díl Thora, je nicméně dost pravděpodobné, že právě pro vás bude Láska jako hrom trefou do černého. Pokud ale ani jednu z těchto podmínek nesplňujete, je taky dost možné, že se u čtvrtého Thora budete prostě jen nehorázně nudit.
Waititi sice doručil v podstatě to samé jako v Ragnaroku, jen už to není svěží, originální ani ničím překvapivé či vtipné. Jedna třetina vtipů je nevkusná, ta druhá je pak přímo dementní a u té třetí se teda možná párkrát lehce pousmějete. Nejen, že tak všudypřítomný humor po většinu času vůbec nefunguje, navíc ale taky zabíjí jakoukoliv snahu o nějaké napětí či drama.
V podstatě každá potenciálně zajímavá či dramatická scéna je téměř okamžitě naprosto zabitá nefungujícím pokusem o vtip. Stejně jako u Ragnaroku, ani tady se Waititimu nedaří v divákovi vyvolat jakékoliv emoce a já tak vlastně ani moc nechápu, proč to Láska jako hrom od fanoušků schytává mnohem více než před pár lety Ragnarok. V jádru jde totiž o v podstatě totožné barevné blbiny, plné infantilního humoru, které z Thora dělají naprostého idiota.
S Waititim je tak možná radost pracovat, pravda je ale taková, že on sám neumí pracovat s napětím, neumí natočit přehlednou akci a v podstatě ani nemá vůbec žádné ponětí o nějakém propracování postav. Ano, uznávám, že to poslední možná není tak úplně pravda, protože Jane Fosterová tu dostala celkem bez problémů fungující zápletku, která měla začátek, prostředek a konec. To, co ale Waititi dělá s Thorem je prostě celé úplně špatně. Přitom ta postava toho zažila tolik a přišla o tak moc příbuzných a přátel, že se může celá Scarlet Witch a její synové jít zahrabat. Viditelně tam tak je s čím pracovat, a přesto se na to všechno Waititi po vše shrnujícím úvodu úplně vykašle a raději z Thora dál dělá šaška, který má až nezvykle blízký vztah se svým kladivem.
Nedočká se přitom v podstatě žádného vývoje a na konci filmu je pořád tím lehce natvrdlým dobrákem, jakým byl už v Ragnaroku. Mnohem většího vývoje se mu tak dostalo v posledních dvou dílech Avengers, kde měl přitom mnohem méně prostoru. Co se pak vedlejších postav týče, jak už jsem zmínil, dějová linka Jane je asi tou jedinou, která funguje a dává smysl, Korg i Valkýra jsou tam pak jen proto, aby jednou za čas řekli něco rádoby vtipného a Gorr, jež měl být ultimátním motherfuckerem, toho vlastně zas tak moc nepředvede.
Bale se sice v té roli viditelně snažil, ten scénář mu to ale zrovna moc neulehčuje. Gorrova motivace sice dává docela smysl, je ale děsně ohraná a na konci vlastně úplně zbytečná. To, že z něj přitom mají i sami bohové strach je pak sice hned několikrát řečeno, jako divák to ale vlastně moc necítíte. Gorr tam totiž nikdy v plné kráse neukáže, jak přesně si s některými bohy poradil. Právě to by mu ale dodalo onu auru nebezpečnosti. Jako divák nechci vidět výsledek jeho řádění, ale ono řádění samotné, abych si mohl říct, sakra, tak to je teda vážně pořádný zlosyn.
Závěr s bojujícími dětmi mu pak navíc totálně podkopává nohy a splachuje do záchodu veškerou snahu o strach vzbuzujícího záporáka. Nejednou jsem si při sledování vzpomněl na Mickeyho Rourkea a jeho roli ve druhém Iron Manovi. I zde zápornou roli ztvárnil extrémně talentovaný herec, a i zde to nakonec bylo úplně k ničemu. A ten Russell Crowe? Ten si prostě jen přišel pro šek. Jeho Zeus je totiž jen komickou pro děj naprosto nedůležitou figurkou. Pořád přitom doufám, že tu potitulkovou scénu nikdo nemyslel vážně. To, kam směřuje, je totiž absolutní nesmysl.
Láska jako hrom je tak nakonec jen další zcela zbytečnou marvelovkou, ve které se kromě našlapané hudby nedočkáte vůbec ničeho, ani pořádné akce, ani pořádného příběhu. Postavy se prostě jen pohybují z místa na místo, během toho ze sebe sypou jeden příšerný vtip za druhým a celé to vyvrcholí trapnou finální bitvou a úmorně doslovným a natahovaným závěrem.
Moje hodnocení