Ačkoliv tomu ještě před uvedením prvního dílu věřil opravdu málokdo, ze série Creed se nakonec vyklubala více než solidní boxerská podívaná, jež dokázala poměrně úspěšně, a hlavně s úctou navázat na odkaz, jež jí tady Sylvester Stallone jako Rocky Balboa zanechal. Zatímco ale jednička i dvojka mohla plně těžit především z nostalgie a dlouho očekávaného návratu starých dobrých postav, trojka na to musela jít malinko odlišně.
Spíše drama než box
Od událostí druhého dílu už uběhlo několik dlouhých let, a tak nás příběh dílu třetího přivádí na samý konec plodné a extrémně úspěšné boxerské kariéry Adonise Creeda, z něhož se nakonec vyklubal jeden z nejlepších boxerů všech dob. Ani po pověšení rukavic na hřebík ale nehodlá jakkoliv zpomalovat, a tak rozjíždí kariéru promotéra, trenéra a hledače talentů.
A právě jeden takový talent se mu z čista jasna objeví u auta, načež Creed zjišťuje, že to není nikdo jiný než jeho dávno zapomenutý kamarád z dětství, který se po dlouhých osmnácti letech za mřížemi vrací na scénu, aby se konečně mohl stát šampiónem těžké váhy. Jelikož má přitom Creed výčitky svědomí za to, že do jisté míry mohl za kamarádovo uvěznění a za celou tu dlouhou dobu se mu navíc ani jednou neozval, rozhodne se mu nakonec dát šanci. Jak se totiž říká, minulost nás nakonec dostihne všechny.
To, co tvůrcům na papíře nejspíše připadalo jako další Warrior, zde nicméně ani zdaleka nefunguje tak dobře, a hlavně tak silně, jak si asi představovali. Místo emocionálně našlapaného sportovního dramatu se tu tak v prvních dvou třetinách dočkáme jen extrémně pomalé, ubíjející, a hlavně děsně nudné konverzačky, v níž se nic zajímavého neděje. Postavy spolu vedou jeden rádoby dojemný či osudový rozhovor za druhým, a když už konečně přijde na řadu nějaký ten box, vlastně se stejně není moc na co dívat. Kamera je totiž po většinu času značně nepřehledná a celý souboj působí až příliš přestylizovaně.
Vzhledem ke kvalitám i oblíbeností Warriora je přitom snaha, o natočení podobně dojemného sportovního dramatu, kde je samotný sport odsunut až na druhou kolej, a hlavní devízou jsou silné postavy a komplikované vztahy mezi nimi, naprosto pochopitelná. Jenže i když se o to Creed III očividně zuby nehty snaží, selhává v tomto ohledu přímo bolestným způsobem.
Antagonista Tommy Conlon byl ve Warriorovi vyobrazen jako dezertující voják, jež jako dítě přišel o svou matku a ve válce následně i o svého nejlepšího přítele, jehož vdově tak chce věnovat všechny peníze, co dokáže sehnat. Šlo o extrémně tragického a do sebe uzavřeného antagonistu, kterému jsme ovšem mohli bez problému fandit, bylo nám ho líto a přáli jsme mu, ať to pro něj všechno dobře dopadne. Tady ale máme Damiana Andersona s tváři Jonathana Majorse, jak se po skoro dvou dekádách konečně vrací z vězení, aby všem dokázal, že je pořád tím nadějným a talentovaným boxerem jako za mlada. A to je vše.
Čím vším si musel za ta léta projít, netušíme. Proč má potřebu v zápasech podvádět, nevíme. Jediné, co víme je to, že byl ve vězení a že se cítí být Adonisem zrazen. Já nechci být nějaký rýpal či škarohlíd, ale to mi prostě vážně nestačí k tomu, abych s ním dokázal jakkoliv soucítil.
Na druhou stranu zde máme Adonise Creeda, extrémně úspěšného boxera, trenéra a promotéra, jež má skvělou manželku, hodnou dceru a extrémní množství možností a peněz. Ano, jeho matka je vážně nemocná a ano, má pocit viny za to, jak se k Damianovi v minulosti zachoval. Oproti Brendanu Conlonovi, jež musel dát veškeré úspory na operaci své dcery a teď dělá, co může, aby nepřišel o střechu nad hlavou, v důsledku čehož však přijde o práci a MMA se tak stane jeho jedinou šancí, jak zaopatřit rodinu, jsou ovšem Creedovy motivace a problémy taktéž značně nezajímavé a nedostatečné. Podobně jako v předchozím díle mu tak jako divák úplně nerozumíte, nechápete, z čeho je pořád tak smutný, a v konečném výsledku je vám vlastně úplně ukradený.
Když se tak snímek dobré dvě třetiny své stopáže zabývá budováním a prohlubováním postav, na kterých vám ale nakonec stejně vůbec nezáleží, je to prostě nuda k uzoufání, u které máte tak akorát čas nostalgicky vzpomínat na to, jak našlapané oproti tomu všechny ty díly Rockyho (s výjimkou pětky) jsou.
Otočka o 180 stupňů
Něco mi přitom říká, že i samotným tvůrcům v určitý moment došlo, jak nudný a prázdný film vlastně točí, a tak se v poslední třetině rozhodli všechno to pomalé budování vztahů jednoduše hodit do koše a dát lidem to, co chtějí. Tempo snímku se tak z ničeho nic otočí o 180 stupňů, na nějaké zdárné zakončení nakousnutých dějových linek se z čista jasna zapomene a jde se konečně boxovat.
Jenže, když ke konci snímku takto extrémním způsobem změníte všechno, co jste doposud budovali, byť to bylo sebevíc nefungující, působí to značně nedokonalým, a hlavně extrémně uspěchaným dojmem. Ono navíc není nějak zvlášť povedené ani to, co přijde potom. Tréninková montáž je hrozně krátká a slabá, no a závěrečný souboj? Ten sice oplývá velice dobrou choreografii, Michael B. Jordan se ale coby režisér trochu zbytečně utrhne ze řetězů, když nám v samotném souboji naservíruje hned několik více či méně kreativních nápadů, které se ovšem všechny do jednoho míjí účinkem.
Závěr
Creed III se tak dobré dvě třetiny stopáže tváří jako další Warrior, tedy dojemné sportovní drama sázející na pomalé tempo, nejednoznačné postavy a komplikované vztahy mezi nimi. Nejen, že ale nakonec ve všech ohledech, v nichž byl Warrior tak zatraceně silný, selhává, on navíc ve třetině poslední všechny ty dlouze budované dějové linky úspěšně splachuje do záchodu. A to jen proto, aby nám naservíroval uspěchané, nefungující a zbytečně přestylizované finále.
Tam, kde tak byl Rocky testosteronem našlapanou sportovní podívanou, po které jste měli chuť vyrazit do tělocvičny a boxovat, co vám síly stačí, působí Creed utahaným, ubuleným a značně prázdným dojmem. Na spin-off s mladým Viktorem Dragem se nicméně i přesto všechno pořád těším. Dalšího Creeda už ale raději nejspíše vynechám, ta postava se vyčerpala na konci prvního dílu.
Moje hodnocení