Měla to být jedna z největších událostí české kinematografie posledních několika let. Konečně jsme se měli vyrovnat zahraničním produkcím a doručit ve světě konkurenceschopný biják, který navždy povznese, a hlavně posune úroveň české produkce. Tedy alespoň něco podobného Petr Jákl, producent, režisér a scénárista nejdražšího českého filmu všech dob před jeho uvedením sliboval. A já se mu i po všech těch rozpačitých trailerech snažil věřit, a dokonce jsem mu do poslední chvíle naivně držel palce.
Bohužel to ale nedopadlo tak, jak si asi převážná většina z nás přála. Kdybych ne přimhouřil, ale rovnou zavřel obě oči, mohl bych napsat, že zůstal Jan Žižka někde na půli cesty. Znamenalo by to, že se sice na historické spektákly jako je Statečné srdce či Království nebeské ani v nejmenším nechytá, i tak se ale jedná o povedenou historickou řežbu se skvělými akčními scénami a vesměs fungujícím příběhem.
On se však Jan Žižka nedostal ani do té půlky. Ve skutečnosti totiž zůstal někde na začátku neschopen se odtamtud jakkoliv dostat. Jedná se tak bohužel o extrémně nepovedený snímek, ve kterém jde sice konečně vidět alespoň nějaká snaha o vyrovnání se zahraniční konkurenci, nic to však nemění na tom, že bude za pár let ne-li měsíců nadobro zapomenut. Jákl má nicméně můj velký obdiv za to, že takto velký projekt dotáhnul do konce a opět tak ukázal, jak schopným a dobrým producentem vlastně umí být. Jen kdyby ten scénář a režii nechal někomu alespoň o trochu schopnějšímu. Zároveň totiž ukázal také to, jak špatným režisérem a scénáristou vlastně je.
Příběh filmu nás přivádí do roku 1402. Lidé jsou sužování chudobou a tyranií, král Václav IV. je slabý ožrala a o absolutní moc usiluje jeho bratr, mnohem schopnější a chytřejší vládce Zikmund. Žižka je přitom v této době pouhým lapkou, který je se svou bandou najímán na zabíjení a ochranu různých lidí. A právě jeden z těchto lidí si je následně najme na to, aby zajali Kateřinu, snoubenku nejbohatšího velmože království Jindřicha z Rožmberga. A to je v podstatě vše. Je to přitom přesně tak stupidní, nezajímavé a nudné, jak to zní.
Upřímně nechápu, jak mohl po tolika letech příprav a přepisování, nakonec projít právě takto jednoduchý, nesmyslný, a hlavně nezajímavý scénář. Jákl se samozřejmě snaží využít skutečnosti, že toho o mládí samotného Žižky moc nevíme a já tento přístup vlastně naprosto chápu a respektuji. I to málo co víme, by ale bylo mnohem zajímavější než to, co nám tu Jákl doručil.
Příběh postrádá jakékoliv napětí či atmosféru a selhává v podstatě ve všech možných ohledech. Nepracuje se tu s postavami, nebudují se vztahy, politikaření absolutně nefunguje a o nějakém napětí či tempu se tu vůbec nedá mluvit. Samotný Žižka je tu pak vyobrazen jako neustále mlčící smutně koukající žoldák, který se od svých spolubojovníků zrovna moc neliší a divák tak vlastně vůbec nechápe, proč by zrovna on měl být v budoucnu slavný vojevůdce, kterého budou následovat davy. Jednotlivé bitvy pak sice nějaký náznak strategie obsahují. Místo toho, abychom viděli jeho myšlenkové pochody a přípravy na bitvu, jsme ale vždycky rovnou vhozeni k hotové práci. To, že Jákl v jedné bitvě dost lacině a úsměvně vykrádá Statečné srdce zde přitom raději ani nebudu komentovat.
Ben Foster tak vlivem špatného scénáře působí v hlavní roli zcela nezajímavě a zaměnitelně. Jde přitom o skvělého herce, který nejednou ukázal, že hrát opravdu umí. Tady ale jaksi nemá, co hrát, a tak jen smutně kouká a sem tam utrousí nějakou suchou poznámku. Spíše, než Fosterova vina je to však vina Jákla a jeho otřesného scénáře. Zamrzí to ale o to víc, když se podíváme na skvělého záporáka s tváři Rolanda Møllera. Právě ten si totiž svou roli užívá plnými doušky.
Zbytek hereckého osazenstva pak v podstatě ani nestojí za zmínku. Všichni si odehrají svůj standart, o nic vyloženě dechberoucího ale vážně nejde. Za zmínku pak možná stojí jen účast několik českých tváří v čele s Karlem Rodenem, Janem Budařem, Ondřejem Vetchým, Markem Vašutem a Benem Cristovaem.
Naprosto nesmyslný scénář plný ploše napsaných postav by se ale ještě dal zkousnout, kdyby nám byla alespoň dopřána skvělá, špinavá a nekompromisní akce. Právě akce je ale bohužel dalším obrovským problémem tohoto snímku. Nechápejte mě špatně, ona je možná dobrá, možná má i dobrou choreografii a rozhodně tak mohla vypadat skvěle. Kvůli naprosto příšerné kameře a zběsilému střihu se v ní ovšem nejde vůbec vyznat.
Olivier Megaton by tak z ní nejspíše byl na větvi, řadový divák však bude pouze zmatený a zklamaný. Když nad tím tak přemýšlím, kromě kostýmů a zvuku se vlastně na Janu Žižkovi nedá pochválit v podstatě vůbec nic. Ani ta příroda, která je v ČR opravdu krásná, zde prostě vůbec nedokáže zaujmout. Lom Velká Amerika je už extrémně ohraný, a kromě jeskyně a lesa se tu v podstatě ničeho dalšího nedočkáme. Jediný záběr, který mi tak vlastně udělal alespoň trochu radost je ten závěrečný. Ten totiž vypadá zatraceně velkolepě a konečně v tom filmu vidíte všechny ty peníze. Čekat na něj ale dvě hodiny se vážně nevyplatí.
Dvacet miliónu dolarů je samozřejmě na nějaký větší film pořád zatraceně málo. Většina z nás nicméně čekala alespoň řezničinu ve stylu Templáře či Centuriona. Ani toho jsme se ale bohužel nedočkali. Jan Žižka je tak sice nejdražším českým filmem všech dob, tím nejlepším ale bohužel není, a to ani náhodou. Pokud se tedy dá něčím perfektně vystihnout, bude to nejspíše tato věta. Pokud nemáte talent a zkušenosti, dobrý film ani za všechny prachy světa prostě nenatočíte.
A to je pro tentokrát vše. Doufám, že se vám recenze líbila a snad se uvidíme zase u další. Do té doby se mějte fajn a kdyby vás náhodou zajímaly moje další recenze, neváhejte na ně mrknout přímo zde.
Moje hodnocení