Na tuhle retro recenzi už se nějaký ten pátek chystám, připadá mi totiž, že se akční pecce Pokrevní bratři ani po letech nedostává tolik prostoru, kolik by si jednoznačně zasloužili. Přitom Troy Duffy se v nich, coby režisér a scénárista opravdu překonal. Natočil až neskutečně osobitý a stylový akčňák, který mě ani po několika zhlédnutích nepřestává bavit. Já osobně prostě takovéto filozofické a stylově natočené akčňáky můžu a jelikož se jich vlastně nikdy moc netočilo, jsem za každý takovýto výjimečný kousek opravdu vděčný.
A o čem, že tento snímek vlastně je? No, jak to jen říct, prostě pojednává o dvou velice pobožných bratrech, kteří se po jednom poměrně drsném incidentu s ruskou mafii rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou. A ve jménu Boha tak skoncovat se všemi grázly, jež se jim postaví do cesty.
Jasně, že samotná zápletka rozhodně nezní bůhví jak originálně či zajímavě. Duffy si s ní ale poradil přímo bravurně, a kromě celé řady skvěle a stylově natočených akčních scén, na nás vytasil také několik neméně bravurních hlášek. Samotné dialogy mi přitom docela často připomínaly Quentina Tarantina. Což je teda sama o sobě ta vůbec největší pochvala, jakou jsem mohl napsat. A ptáte se proč? Podobně jako právě u Tarantina ty dialogy prostě tak nějak přirozeně plynou. A i když mnohdy vlastně ani nikam nevedou, působí vzhledem k povahám jednotlivých postav naprosto přirozeně a logicky.
Ony samotné postavy jsou pak jednoznačně dalším velkým pozitivem filmu. V hlavních rolích dvou bratrů se tu představili Sean Patrick Flanery a Norman Reedus. Oba tu přitom naprosto excelují a jejich vzájemná chemie a bratrské popichování tu prostě funguje naprosto dokonale. Bohužel se však ani jeden z nich dodnes v žádném podobně skvělém snímku neobjevil. Bez debat se tak jedná o jejich vůbec nejlepší filmové role. To na poli seriálu se jím daří o poznání lépe. Zatímco Flanery by se měl objevit ve třetí sérii The Boys, Reeduse zase určitě všichni znáte z veleúspěšného seriálu Živí mrtví.
Dalším hercem, který si zde dozajista zahrál jednu z jeho nejlepších filmových rolí je Willem Dafoe. Já si dokonce troufám tvrdit, že se jedná o jeho vůbec nejlepší filmovou roli. A to mám jeho seržanta Eliase i Normana Osbourna dodnes opravdu hodně vysoko. Tady si však jako geniální a malinko výstřední detektiv krade každou scénu pro sebe. Především pak jeho rekonstrukce míst činu patří k tomu vůbec nejlepšímu z celého filmu.
Dalším, kdo zde pak výrazněji zaujme je David Della Rocco, jež se přátelí s režisérem a scénáristou snímku Duffym, který mu tak jeho roli smolařského gangstera Rocca napsal přímo na tělo. Právě Rocco je pak zodpovědný hned za několik naprosto geniálních scén. Já osobně z nich mám nejraději scénu ukazující rozmanitost slova „fuck“ a samozřejmě pak také scénu s kočkou.
Originální pojetí scénáře, nápaditě natočené záběry inspirovány v mnoha ohledech komiksy či skvěle použitá hudba, to všechno dělá z Pokrevních bratrů dodnes absolutní skvost. Samozřejmě, že to rozhodně není dokonalý film. To finále mohlo být dozajista ještě lepší a na Tarantinovy klasiky se to vlastně taky vůbec nechytá. Mě osobně ten film ale totálně dostal a v konečném výsledku bych tak na něm vlastně ani nic neměnil.
Kromě několika popkulturních odkazů a kritiky celé společnosti se tu Duffy naplno věnuje také víře. Právě ta je pak taky hlavním hybatelem děje. Oba bratři se prostě vydali na křížovou výpravu, na které ve jménu Boha kosí, v neskutečném stylu, jednoho grázla za druhým a snaží se tak ze světa udělat lepší místo. Do toho samozřejmě nechybí všudypřítomné zpomalovačky a řízné riffy, které umocňují efektivitu jednotlivých scén.
Troy Duffy tady prostě sype z rukávu jeden nápad za druhým a servíruje nám tak kulervoucí akční pecku Pokrevní bratři plnou efektně natočené akce, geniálních hlášek, skvělé muziky a perfektních hereckých výkonu v čele s Reedem, Flanerym a hlavně Dafoem. Kdo neviděl, měl by to okamžitě napravit a kdo viděl, nevidím důvod, proč by si to neměl pustit znovu. Takové filmy už se dneska bohužel netočí.
A to je teda pro tentokrát vše, doufám, že se vám tato retro recenze líbila a snad se uvidíme zase u další. Tyhle retro recenze mě opravdu hodně baví, proto se můžete v nejbližší době těšit zase na další. No, a pro zkrácení čekání si klidně připomeňte moji předchozí retro recenzi na Stalloneho akční pecku Demolition Man.
Moje hodnocení