Tak jsem se teda konečně po relativně dlouhé době dokopal k svého času tolik probírané a vychvalované španělské pecce Díra. A upřímně řečeno snad ani nemohu být zklamanější. Jasně, že řemeslná stránka filmu je naprosto parádní, herci dělají, co můžou a pro někoho se možná nešetří, jak brutalitou, tak nechutností. Mě samotného to ale v konečném výsledku nechávalo naprosto chladným. Nic pro mě nebylo dostatečně šokující, brutální či nechutné. A vlastně nebylo nic ani dostatečně promyšlené či vysvětlené. Díra na mě tak působí jen jako rádoby promyšlený prd, jež po celou dobu jen polopaticky opakuje a ukazuje to samé, nikam negraduje a nic se nepokouší vysvětlovat.
Tvůrci by tak možná udělali lépe, kdyby to celé sestříhali do relativně efektního půlhodinového filmu. Člověk by tak neměl čas nad tím moc uvažovat a prostě by si jen užíval tu, pro někoho, docela solidní dávku nechutnosti a brutality zabalenou ve zběsile odsýpajícím krátkometrážním filmečku.
Na hodinu a půl byl ale ten děj prostě hrozně jednoduchý a plytký. Já sám jsem se hned několikrát během filmu přistihl, jak jednoduše usínám. Což je u filmu podobného typu zatraceně špatně. Na ČSFD jsem přitom docela častokrát v komentářích viděl přirovnání Díry a Kostky. To mi ale přijde jako naprostá hloupost. Kostka byla totiž perfektně promyšlenou hrou, ve které jste byli permanentně napjatí z toho, co na hlavní hrdiny čeká v další místnosti, přičemž jste jen žasli nad tím, jak taková hra dokáže povahu člověka diametrálně změnit.
U Díry se ale ničeho takového prostě a jednoduše nedočkáte. Ten film nikam negraduje, a kdybyste jste změnili pořadí pater, v jakých se hlavní hrdina postupně probouzí, vlastně by se tím vůbec nic nezměnilo. Nejde na něm vidět žádná viditelná změna. Po tom, co během prvního měsíce přivyknul životu v díře, se jeho vývoj prostě zastavit. Svůj pobyt v ní tak tráví buďto rádoby povídáním a diskutováním se svým spoluvězněm nebo prostě jen leží na zemi a jakože trpí, nic víc, nic míň.
Ano uznávám, že nějaký ten náznak vývoje skrze jeho rozmluvy s lidmi, co v díře, ať už jeho vinou či ne, umřeli, tam přece jenom vidět byl. To mi ale pořád ani zdaleka nestačilo k tomu, abych z toho byl nějak extrémně odvařený. Čekal jsem, že se nakonec naprosto zblázni a prostě udělá něco extrémního. Místo toho jsem se ale nakonec dočkal jen jeho absolutně nepochopitelné cesty na samé dno díry, během které se snažil za pomoci naivního černocha ochránit panna cottu a dát tak systému najevo, že Díra sama o sobě nefunguje. Panna cottu ale nakonec stejně snědlo jedno divné dítě, které tak nakonec místo ní zaujalo místo jakéhosi symbolu značícího selhání samotné Díry.
Sakra, proč je ale zrovna to dítě nějaký symbol a proč by to mělo něco změnit je mi ale zatracenou záhadou. A myslím, že v tom nejsem sám. Vzhledem k tomu, jak se tvůrci nepokoušeli nic vysvětlit či dotáhnout do relativně slušného a smysluplného konce jde vidět, že ani oni vůbec nechápali to, co tím vším vlastně chtěli říct.
Pokud to teda bylo to, že člověk ve vypjatých chvílích kašle na všechny ostatní jen proto, aby mohl za každou cenu přežít, tak je to teda zatraceně slabá pointa. Vždyť to už přece víme dávno. Nic víc jsem si ale z Díry vlastně neodnesl. Nějakým zázrakem jsem tak nakonec neusnul a na Díru se dodíval. Po jejím skončení jsem se ale musel sám sebe ptát. To je jako vše? Nic víc? To byla teda pěkná sra….
Ze začátku jsem se přitom vážně těšil a zároveň trošku obával toho, jak moc brutální a nechutná budou patra na nižších úrovních. V těch se toho ale vlastně zas tak moc brutálního či nechutného neudálo. Jasně, že se spoluvězeň pokusil hlavního hrdinu malinko okusovat, to má být ale jako všechno? Po všech těch nadšených a znechucených ohlasech jsem prostě očekával mnohem více. To, jak jej přitom z ničeho nic zachránila tajemná žena pátrající po svém dítěti pak raději ani nebudu komentovat.
Líbilo se mi teda na tom filmu vůbec něco? Moc mě toho vážně nenapadá. Rozhodně se mi ale líbila ta španělština. Španělské slovíčko znamenající šnek mi přitom doteď zní v hlavě a jsem si celkem jistý tím, že v ní ještě nějaký ten pátek znít bude. To je ale v podstatě vše no. Čekal jsem pořádnou kritiku společnosti a člověka jako takového, ve které budu muset odvracet zrak, mít vedle sebe připravený kyblík a která mě nakonec totálně odrovná úderným koncem.
Co jsem však místo toho dostal? Rádoby promyšlený prd, ve kterém nefunguje zhola nic. Příběh ničím nedokáže překvapit či šokovat, nikam negraduje a nijak nekončí. Všechny ty rádoby šokující věci jsou přitom buďto naprosto nezajímavé nebo prostě jen nechtěně hloupé. Srovnávat Díru se skvělou Kostkou mi tak přijde úplně mimo mísu. Tam kde Kostka gradovala a nenechávala diváka ani na chvíli vydechnout, tam Díra nudí a opakuje už stokrát vyřčené.
Pokud tak hledáte nějakou opravdu brutálně natočenou kritiku společnosti a nás samých, sáhnul bych raději na něco jako je Funny Games USA. Právě tam je totiž i bez všech těch prvoplánových nechutností a brutalit, krásně ukázána zkaženost člověka jako takového a vlastně i celého současného světa.
A to už je pro tentokrát vše. Doufám, že se vám tato recenze líbila a snad se uvidíme zase u další. Do té doby se mějte dobře a pokud by vás zajímaly i další recenze, neváhejte na ně mrknout.
Moje hodnocení