Po bondovce Není čas zemřít a epické Duně přichází do kin další obrovská filmová událost v podobě posledního dílu nové trilogie Spider-Mana s tváří Toma Hollanda. A bohužel musím zkonstatovat, že to zas taková pecka není. Fanoušci by si ale i přesto měli přijít na své.
Závěr Hollandovy pavoučí trilogie mě bohužel jen utvrdil v tom, že jej jako Spider-Mana prostě nemůžu vystát. Jeho Peter Parker je až neskutečné pako, které ve většině případech dává všanc osud celého vesmíru jen kvůli svým osobním problémům. Celá zápletka filmu je tak bohužel vystavěna na celkem bídném odůvodnění zkombinovaném s Peterovou zbrklostí a Strangeovou nezodpovědností.
Já vám nějak nevím, prostě nedokážu moc fandit hrdinovi, jež celý film řeší problémy, za které si může sám. To přece úplně degraduje jakýkoliv smysl jeho existence. Kdyby nebylo jej, rázem by nebyly ani problémy, jaké způsobuje. Jasně, že v některých aspektech jeho jednání celkem chápu, v těch nejdůležitějších ale naprosto selhává a já mu prostě fandit nedokážu, ba spíše naopak, kdyby během filmu z ničeho nic umřel, vlastně by se mi možná i ulevilo. Žít v MCU paradoxně bych se potom možná cítil i bezpečněji.
Jedním z hlavních problémů tohoto filmu je tak jeho ústřední hrdina, jež prostě a jednoduše není hrdinou, ale troubou, který pokazí všechno, na co šáhne. Dívat se dvě a půl hodiny na to, jak po sobě Peter uklízí svůj vlastní bordel, během čehož jen tak ledabyle neustále ohrožuje všechny kolem sebe, mě tak celkem unavovalo.
Dalším problémem je pak akce. Opravdu jsem doufal, že si alespoň s ní tvůrci konečně pořádně vyhrají. Předchozí dva díly totiž byly z pohledu akce celkem tragické. Na tom se ale bohužel nic moc nezměnilo ani ve třetím díle. Jasně, že ta akce není špatná, není ale ani bůhví jak nápaditá či napínavá. Okamžitě po jejím skončení vám tak prostě jen vyšumí z hlavy. Nejvíce to jde přitom vidět na akci finální. Což teda sakra zabolí, když vezmeme v potaz, kolik staronových postav se tam objeví. Ta akce ale prostě není ničím zajímavá, ba právě naopak je tmavá, nepřehledná a v několika záběrech jsou ty efekty opravdu do očí bijící.
Jediný záblesk slušné a opravdu fyzické akce tak nastane někde v půlce filmu, kde je Peter, jak jinak než kvůli své vlastní hlouposti, naprosto zdecimován a my jako diváci konečně vidíme nějaké to napětí, ty rány najednou opravdu bolí a na zlomek vteřiny to skutečně připomíná tu fyzickou akci, jakou známe třeba z původního Spider-Mana od Sama Raimiho. Jedná se ale opravdu jen o výjimku, které už se ve zbytku filmu znovu nedočkáme.
Spider-Man: Bez domova by tak byl se svojí chabou zápletkou, mdlou akcí, slabou hudbou a otravným hrdinou v konečném výsledku jen další průměrnou a zbytečnou marvelovkou. Jenže je tu ještě jeden docela rozhodující faktor, a tím je fan servis. Právě v něm totiž funguje třetí Spider-Man naprosto dokonale. Fanoušci dvou předchozích zfilmování Spider-Mana si tady prostě přijdou na své.
Willem Dafoe, Alfred Molina, Jamie Foxxx a celá řada dalších starých známých ten film povyšuje na úplně jinou úroveň. Každý z nich si přitom návrat do své role patřičně užívá. Pokud bych teda měl tvůrce pochválit alespoň za něco, byla by to právě práce s těmito postavami. Neříkám sice, že tu všichni z nich dostanou potřebnou dávku prostoru a ani neříkám, že jejich chování dává stoprocentně smysl, jako fanoušek je vám to ale v danou chvíli stejně jedno. Prostě si jen užíváte to, jak perfektní v těch rolích všichni jsou. Upřímně jsem ani nedoufal, že bych ještě někdy mohl vidět Dafoea lítat na kluzáku. Právě ten je přitom ze všech záporáků tím vůbec nejlépe pojatým, zahraným a vykresleným. Těch 20 let od prvního Spider-Mana na něm navíc nejde skoro vůbec vidět a troufám si říct, že je v té roli možná ještě lepší než před lety.
Oni jsou ale samozřejmě skvělí úplně všichni, občas sice malinko drhne logika jejich konání či zrovna úplně nesedí jejich charakter s tím z předchozího filmu (ano, mám na mysli tebe Electro), díky tomu nadšení jste ale jako diváci ochotni hodně věcí přehlédnout.
Tady ale bohužel veškeré nadšení končí. Kromě návratu tolika známých tváří prostě nový Spider-Man nemá moc, co nabídnout. Chemie mezi Hollandem a Zendeayou je sice skvělá, pořád si je ale představuji spíše jako kamarády než jako pár. Ten dojemný závěr tak na mě zrovna moc nefungoval. A všechny ty řeči o tom, jak v tom filmu Peter konečně dospěl? Ale jděte, v každém svém filmu měl nějaký moment, kdy to vypadalo, že dospěl a stejně byl pak v dalším filmu zase totálním troubou.
Spider-Man: Bez domova tak nakonec doručil přesně to, co od něj řada diváků očekávala, a to tedy naprosto božský fan servis. Tvůrci k němu ale nějak zapomněli přidat i něco dalšího. Když si totiž odečtete všechno to nadšení z návratu tolika známých tváří, zbyde vám jen vesměs průměrná komiksovka s mdlou akcí, chabou zápletkou a otravným hrdinou.
I když jsem tak na jednu stranu opravdu hodně rád za to, že jsem mohl všechny ty herce opět vidět v jejich ikonických rolích, jsem na stranu druhou trošku zklamaný z toho, v jak zapomenutelném filmu se po tolika letech objevili. Přece jenom měli být jen takovou třešničkou na dortu už tak naprosto nadupaného snímku, a ne záchranou zcela průměrného filmu. I tak bych vám ale návštěvu kina rozhodně doporučoval, za tu nostalgii to totiž prostě stojí.
A to je pro tentokrát vše. Snad se vám recenze líbila a uvidíme se zase u další. Do té doby se mějte fajn a pokud jste dosud nějakou moji recenzi nečetli, určitě to neváhejte napravit zde.
Moje hodnocení