Vlastně jsem tuhle recenzi původně ani nechtěl psát. Nakonec jsem si ale řekl, že každá nová pixarovka, která přijde si prostě a jednoduše svoji vlastní recenzi zaslouží. Zde vám tedy přináším recenzi na nejnovější pixarovku Luca.
Děj Lucy je poměrně jednoduchý, Luca, jako mladá podmořská příšerka, touží po tom, podívat se na souš a zkusit si, jaké to je žít mezi lidmi. Při svém bádání a zkoumání narazí na rošťáka Alberta, který už na souš pravidelně chodí a Lucovi tak ukáže, jak to na ní, alespoň podle něj, vlastně chodí. Při svém poflakování na souši pak oba narazí na trošku podivínskou Giulianu, se kterou se téměř okamžitě skamarádí.
Přesto, že je to samozřejmě celé malinko komplikovanější, je to, co se týče děje, v podstatě vše. Luca je tak opravdu poměrně jednoduchým filmečkem, díky čemuž se také odlišuje od většiny předchozích pixarovek. Nějakou hlubokou myšlenku nebo přesah, jaký jsme mohli vidět třeba v nedávné Duši, tu tedy rozhodně nenajdete.
I přesto, že tak Luca rozhodně není tím, čím si nás Pixar před tolika lety omotal kolem prstu. Pořád se jedná o docela slušný animák, kterým bez problému zaplníte jeden pohodový letní večer. Nic víc bych od něj ale raději nečekal.
Jde prostě jen o poctivou oddechovku vyprávějící jednoduchý příběh o kráse dětství, o dětské fantazii, zvídavosti, ale také zranitelnosti či naivnosti. Lucova jednoduchost je pak na jednu stranu jeho nejslabší stránkou. Jelikož opravdu nenabízí nic moc nového. Narážek ani vtipů se v něm moc nedočkáme, a pokud čekáte nějaký překrásný a do detailů propracovaný vodní svět, budete opravdu hodně zklamaní.
Luca navíc celou dobu jen tak nějak pluje po povrchu, do ničeho se příliš nezamotává a ničím se nezdržuje. Což nejspíše ocení především ti nejmenší z nás. Jak už jsem tedy psal výše, rozhodně nečekejte hlubokomyslný animák s propracovaným světem, jaký jsme mohli vidět právě v Duši či pár let nazpátek v úžasné Coco.
Na druhou stranu je však tato jednoduchost také jeho vůbec nejsilnější stránkou. Děj totiž, díky ní, odsýpá opravdu rychle a ať chcete nebo ne, dříve či později se na tu bezstarostnou notu prostě taky naladíte. A myslím, že právě to tvůrci filmu také zamýšleli.
Tentokrát nás totiž chtěli jednoduše pobavit a potěšit tou krásnou atmosférou prosluněné Itálie. Abychom si tak i my mohli zavzpomínat na to, jaké to bylo, když jsme byli ještě děti plné fantazie a snů. A i když na mě teda tento přístup nefungoval úplně stoprocentně, na své dětství jsem si přece jenom párkrát vzpomněl. A musím uznat, že to vlastně bylo docela fajn.
Hlavní trojice postav je pak načrtnutá velice sympaticky. Jejich chování dává v rámci děje smysl a postupné budování vztahů mezi nimi tak nějak přirozeně plyne. Trošku mě ale přece jenom mrzí naprosté nevyužití vedlejších postav, kterým tvůrci věnovali jen minimum prostoru. Přitom takový táta od Giulie by si nějaký ten prostor navíc jednoznačně zasloužil.
Dále je také obrovská škoda, že jsme se nakonec nedočkali více toho podmořského světa. Jak to vypadá na souši přece všichni víme, s tím podmořským světem si ale mohli tvůrci opravdu náramně vyhrát. Kromě pár malých rybiček a relativně vtipného strejdy z hlubin moře, jsme z něj ale bohužel více neviděli.
I přes pár opravdu fajn momentů a vzpomínek na dětství se tak nakonec nemůžu zbavit pocitu promarněné příležitosti, ze které se jednoznačně dalo vytěžit mnohem více. Já osobně tak Lucu na podruhé nejspíše vynechám a raději dám přednost klasikám jako jsou Příšerky s. r. o., Toy Story nebo Úžasňákovi. Přece jenom jsou tyto pixarovky mému srdci mnohem blíž a upřímně řečeno jim Luca nesahá ani po kotníky.
A to je tedy pro tentokrát vše. Doufám, že se vám tato kratičká recenze líbila a snad se uvidíme zase u další. Než však vyjde, můžete se mrknout také na moji předchozí recenzi na dvojku hororu Tiché místo.
Moje hodnocení