Už po prvním traileru ve mně tick, tick… BOOM! vyvolal poměrně velkou dávku zvědavosti. Tehdy jsem si ale říkal, že se přece jenom jedná o muzikál, a že to nejspíše nebude nic, co bych potřeboval vidět. Zlomovou se tak nakonec stala výhra Andrew Garfielda na Zlatých Glóbech v kategorii nejlepší herec v komedii nebo muzikálu. V tu chvíli jsem si řekl, že tomu poměrně nenápadně vypadajícímu kousku od Netflixu nakonec šanci dám a musím uznat, že jsem byl velice příjemně překvapen.
V tick, tick… BOOM! sledujeme na první pohled vesměs provařený a banální příběh sice extrémně talentovaného, ale pořád neúspěšného muzikálového skladatele Jonathana, jehož jediným snem je, stát se autorem muzikálů pravidelně uváděných na slavné Broadwayi. S blížícími se třicátými narozeninami si ale začíná pomalu uvědomovat, že stárne a v životě zatím nic moc nedokázal.
I proto je tak plně odhodlaný obětovat svému poslednímu a zatím životnímu projektu v podstatě úplně všechno, od práce a peněz až po svůj vztah či celoživotní kamarádství. My jako diváci jsme tak svědky jeho trochu paličaté cesty na vysněnou Broadway. A je to prostě extrémně podmanivá a hravá podívaná. Muzikálový režisér Lin-Manuel Miranda, jež má na kontě vychvalovaného Hamiltona, ale také propadák Život v Heights, tady sype z rukávu jednu vychytávku za druhou. Vážně jsem se tak místy nestačil divit, jak chytře a vynalézavě dokáže se scénářem z pera Stevena Levensona pracovat.
Audiovizuálními nápady je ten snímek přímo napěchovaný. Během jeho sledování tak v podstatě nemáte šanci se, jakkoliv nudit a jen si prostě užíváte tu kouzelnou atmosféru, kterou se tvůrcům v tick, tick… BOOM! podařilo vyčarovat. To vše navíc podtrhuje naprosto bezchybný herecký výkon Andrew Garfielda, jemuž bych za roli Jonathana toho Oscara opravdu moc přál. Každou svou scénu si krade pro sebe, přičemž v nejedné z nich dokazuje, že pod vším tím zpěvem a nadšením, se skrývá opravdu velice talentovaný herec, jež, vás dokáže svým výkonem stejně intenzivně rozesmát jako rozbrečet.
Vážně si nepamatuji, v jakém snímku mě naposledy Garfield tak extrémním způsobem bavil. Trochu mě tak nakonec mrzí, že Garfieldova postava je bohužel taky jedinou postavou, s trochu propracovaným charakterem. Všechny vedlejší postavy, snad kromě Jonathanova nejlepšího kamaráda Michaela, tu totiž slouží pouze jako jakési kulisy kolem, kterých se Garfield pravidelně motá. Žádná z nich ale není dostatečně prokreslena proto, aby nám na ni nějak výrazněji záleželo.
Což je vzhledem k jejich potenciálu opravdu velká škoda. Hlavně teda Jonathanova přítelkyně Susan, by si toho prostoru určitě o něco více zasloužila. Musím ale uznat, že dojemné nebo nějak vypjaté scény jsou v tomto snímku natočeny opravdu parádně. I přes tu lehkou nedotaženost vedlejších postav, tak vesměs všechny fungují přesně tak, jak mají.
Co, mě ale zklamalo možná ze všeho nejvíce byla hudební stránka filmu. Od muzikálu totiž tak nějak automaticky očekávám napěchovaný soundtrack, jehož nejlepší části mi budou v hlavě hrát ještě několik dní po zhlédnutí. Nic takového jsem se ale v případě tick, tick… BOOM! nedočkal. Kromě opilecké písničky o bohémském životu jsou bohužel všechny ostatní tak nějak odfláknuté a jednoduché. Ani jedna z nich mě tak zrovna moc za srdíčko nevzala. Ba spíše naopak, v převážné většině případů mi přišly dost banální a nezajímavé. Když to srovnám s napěchovaným soundtrackem La La Landu, jež si sem tam pustím do teď, je to pro tick, tick… BOOM! obrovská prohra.
Dalším velkým problémem je pak také samotný závěr filmu. S tím jako by si tvůrci prostě nevěděli rady. U tak hravě natočeného snímku mělo jít o dojemný závěr, který diváka vyždímá a všechno to tak nějak pěkně uzavře. Místo toho ale film prostě v jednom momentu skončil. Bez jakékoliv satisfakce či hlubšího vyvrcholení. A já tomu přitom ke konci tak moc fandil. Říkal jsem si super, máte to perfektně rozehrané, teď je jenom třeba to nějak úctyhodně a efektně zakončit. Upřímně jsem se tak modlil za to, aby to tvůrci zakončili se vší parádou. To se jim ale bohužel vůbec nepovedlo. Ano, ten závěr je do jisté míry dojemný, ani zdaleka ale není dostačující.
I přes trochu rozpačitý konec se ale pořád jedná v prvé řadě o hravý muzikál s parádním Andrew Garfieldem, podmanivým vizuálem a kouzelnou atmosférou. Pokud tak zrovna trpíte depresemi, nevíte, co se svým životem nebo jen potřebujete nabít pozitivní energií a trochu nakopnout, je tick, tick… BOOM! něčím přesně pro vás. Myšlenka, bojovat a nevzdávat se na cestě za svými sny, totiž dlouho nebyla podána tak kouzelným a podmanivým způsobem jako právě v tomto snímku.
A to už je teda pro tentokrát vše. Doufám, že se vám recenze líbila, na film určitě mrkněte a snad se uvidíme zase u další. Do té doby se mějte fajn a neváhejte se podívat na třeba můj seznam 5 nejlepších filmů roku 2021.
Moje hodnocení