Tak jsme se teda po nekonečném odkládání premiéry dočkali a druhá část velice úspěšného hororu Tiché místo konečně dorazila do kin. No a výsledek? Upřímně řečeno to nakonec za to čekání vlastně ani nestálo.
Asi největší problém, jaký s druhou částí Tichého místa mám, je ten do očí bijící fakt, že s ní vlastně nikdo nepočítal. V důsledku čehož se tak svět, který John Krasinski v jedničce vybudoval víceméně nemá kam posouvat, a dokonce ani nemá, jak vysvětlit věci, které se v něm dějí.
V podstatě se tak ve dvojce jen opakují zažité postupy z jedničky, a to tedy, někdo někam potichu jde, najednou udělá nešťastnou náhodou nějaký kravál a začne se utíkat, panikařit, schovávat se, zabíjet nebo se nechat zabít. A to je v podstatě vše. A vlastně proč ne, když to všechno tak dokonale fungovalo v jedničce, přece není důvod to měnit.
V tom ale právě tkví hlavní problém druhé části. Krasinski se v ní vůbec nesnaží nějakým způsobem vysvětlit to, co se tam děje a místo toho jen opakuje vše, co už jsme viděli v jedničce. Druhý díl nebyl vůbec v plánu, takže tento přístup na jednu stranu naprosto chápu. Na stranu druhou mi ale právě tento přístup jako divákovi, který se chce dozvědět něco víc a v ději se někam posunout, prostě a jednoduše nestačí.
Nic nového se zde ale v zásadě nedozvíme, a to ani o původu těchto příšer ani o tom, proč se to vlastně všechno děje. Samotný děj se tak v podstatě nikam neposune, a i těch pár nových myšlenek, které tu Krasinskiho napadly, je buďto zcela nedotažených nebo malinko nesmyslných.
Ta prázdnost děje jde pak bohužel nejvíce vidět v úplném závěru filmu, který mě tedy upřímně řečeno pěkně naštval. Zrovna v momentě, kdy jsem čekal, že se to všechno rázem pořádně rozjede a my dostaneme kulervoucí finále, díky kterému na všechny ty dokola se opakující scény zapomeneme, Krasinskiho nejspíše přestalo psaní scénáře bavit, a on si tak řekl, že to tady prostě najednou stopne.
Konec tak působí hrozně nedotaženým dojmem. Jako by někdo z filmu jen tak vystřihl závěrečnou půlhodinku, ve které se mělo všechno vysvětlit a uzavřít. Prostě to nepůsobilo dobře a celkovému dojmu z filmu to moc nepomohlo.
Když pominu fakt, že samotný úvod, v němž je nám znovu ukázán počátek všeho toho zabíjení, je zde v podstatě jen proto, aby alespoň trošku představil postavu Cilliana Murphyho, musím uznat, že právě Murphy je tím vůbec nejlepším, co nám tento zcela zbytečný a vesměs průměrný snímek může nabídnout. Což jsem ostatně, jako zarytý fanoušek Peaky Blinders, tak nějak očekával.
Jeho postava se totiž jako jediná chová víceméně logicky, jde u něj vidět nějaký posun a člověk vesměs dokáže jeho dilematům a rozhodnutím v daných chvílích porozumět. Murphy to navíc svým charismatem v čele s až neskutečně modrýma očima prostě totálně zabíjí. A i když mu scénář párkrát ošklivě podkopne nohy, několik opravdu cool momentů si tu i přesto najde.
O to víc mě pak mrzí naprosté nevyužití dalšího mého oblíbence, a to Djimona Hounsouna, jehož postava se tam objevila tak rychle jako zase zmizela. Nejenom, že to byla obrovská škoda a jeho postavu si tak mohl zahrát prakticky kdokoliv, v souvislosti s její minulostí to však navíc bylo v dané situaci dost nesmyslné.
Rodinka z jedničky je pak v podstatě stejná jako dřív. Což znamená, že Emily Blunt je zase tou správně neohroženou a drsňáckou mamkou, její syn se tu opět chová naprosto iracionálně jen proto, aby mohl být film o něco delší a její hluchoněmá dcera je pro změnu zase stejně otravná a paličatá jako v jedničce. Málem bych zapomněl také na nejmladšího člena této rodinky, jehož jedinou podstatou ve filmu je opět všechno maximálně komplikovat.
Snímek tak stojí za to hlavně v akčních a napínavých scénách, ve kterých divák nepotřebuje moc uvažovat. Právě v těch si je totiž na štěstí Krasinski pořád zatraceně jistý. Všechny tak mají ten správně napínavý, svižný a efektní průběh jako tomu bylo už u jedničky.
Vesměs je to ale bohužel všechno za co bych jej tentokrát mohl pochválit. I přes všechny tyto výtky jsem si ale nakonec dvojku Tichého místa parádně užil. Nebylo to sice nic světoborného a znovu už to asi taky vidět nepotřebuji, za ten skvělý pocit sedět opět v kině, to ale jednoznačně stálo.
A jaké je teda závěrečné hodnocení? Po svěží jedničce přichází docela zbytečná dvojka, na které jde bohužel extrémně vidět, že bylo jejím jediným cílem vydělat nějaký ten dolar navíc. Nic zásadního či kulervoucího se v ní nestane, děj se nikam neposune, a kromě pár napínavých momentů a perfektního Cilliana Murphyho, prostě a jednoduše nemá moc, co nabídnout. Pokud se vám však líbila jednička, je dost dobře možné, že se vám bude líbit i dvojka. Pořád se totiž jedná o poctivé řemeslo, které si zaslouží pozornost.
Z hloubi duše nicméně doufám, že už se ke trojce Krasinski přesvědčit nenechá. Byla by totiž obrovská škoda, kdyby se z Tichého místa postupem času stala, podobně jako v případě Saw, jen další dojná kráva na peníze bez špetky smyslu a nápadu.
A to je tedy pro tentokrát všechno, doufám, že se vám recenze líbila a snad se uvidíme zase u další. Než ale další recenze vyjde, připomeňte si také mou předchozí recenzi na film Armáda mrtvých.
Moje hodnocení