Tak i já jsem nakonec podlehl stylovým trailerům a nadšeným ohlasům, popadl jsem přítelkyni a společně jsme vyrazili do kina na nový a snad také vymakanější Sebevražedný oddíl. No a výsledek? Musím se přiznat, že jsme bohužel z kina odcházeli dost unavení a zklamaní. Když jsme pak navíc po cestě domů film rozebírali, postupně jsme přišli na to, že se nám to vlastně nelíbilo vůbec.
Nechápejte mě špatně, rozhodně si nemyslím, že jde o vyloženě špatný film. A pokud bych si měl vybrat mezi jakoukoliv „marvelovkou“ a tímto Sebevražedným oddílem, dám v 99 % případů přednost právě Sebevražednému oddílu. I přesto, že se mi moc nelíbil jde totiž pořád o stylově natočený akční film plný bláznivých momentů, stylové hudby, skvělých herců a vesměs efektní akce.
Když tak nad tím uvažuji, je vlastně dost dobře možné, že by se mi na podruhé líbil o něco víc. Přece jenom už bych věděl, do čeho jdu a co můžu čekat. Tak uvidíme, jestli mu ještě někdy v budoucnu dám šanci, ale zpět k recenzi.
Co se mi teda na Sebevražedném oddílu vlastně líbilo? V prvé řadě musím vyzdvihnout perfektní herce. Na těch šlo totiž v podstatě od samého začátku vidět, jak moc si ty role užívají. Ať už je řeč o charismatickém Idrisu Elbovi v roli Bloodsporta, jako vždy skvělé Margot Robbie v roli Harley Quinn nebo o trochu praštěném Davidu Dastmalchianovi v roli Polka Dota. Ti všichni ve svých rolích naprosto excelovali. I ten často dost nevýrazný Joel Kinnaman tady konečně ukázal, jak velkým borcem vlastně dovede být.
A že tady někomu scházel Will Smith jako Bloodshot? Blbost, na toho jsem si po celou dobu sledování ani nevzpomněl. Elba jako Bloodsport byl totiž ve všech ohledech lepší, stylovější a charismatičtější. Samostatnou kapitolou byl pak King Shark s hlasem Sylvestera Stalloneho, který byl skvělým zpestřením už tak dost namakaného obsazení.
Jediný, kdo mě ale naopak vůbec nezaujal, a vlastně mě to ani nepřekvapuje, byl John Cena jako Peacemaker. I když jsem jej měl jako wrestlera opravdu rád, ve filmech ten jeho pořád stejně tupý kukuč prostě nemůžu vystát. Když nad tím tak uvažuji, musím uznat, že se k němu ten jeho kostým se „záchodem“ na hlavě vlastně perfektně hodil.
A právě kostýmy jsou další věcí, která se v Sebevražedném oddíle jednoznačně povedla. Jasně, že někdo může namítat, že jsou nechtěně vtipné nebo až moc barevné a komické. To byl ale jejich účel a nutno uznat, že ten splnily naprosto dokonale. Především se mi líbil hezky barevný kostým Polka Dota a totálně drsňácký kostým Bloodsporta, který byl prostě ve všech ohledech brutálnější a namakanější než ten od Bloodshota. Kromě nich byly ale naprosto parádní i všechny ostatní kostýmy, přičemž fungovaly přesně tak, jak měly.
No a pak je tady King Shark, u kterého nemohu chválit kostým, ale CGI efekty. A ty jsou teda v jeho případě naprosto perfektní. V nejednom záběru jsem opravdu žasnul nad tím, jak propracovaně a „reálně“ vlastně vypadá. Ony jsou ty efekty ve všech ohledech prostě skvělé. I hvězdice Starro tak vypadala tak reálně, jak to jen šlo. Někdo by si sice mohl stěžovat na malinko lacině vypadající eRko. Za mě ale i ta krev a brutálnější scény fungovaly zcela bez problémů. I Sebevražedný oddíl pak pokračuje v tradici Gunnových snímků a opět nám servíruje nadupaný soundtrack, který si po zhlédnutí prostě budete chtít pustit znovu.
Co se mi ale naopak vůbec nelíbilo, byl zbytečně překombinovaný scénář. Nikdo nepopírá, že je James Gunn opravdu velice šikovný režisér a scénárista, který se nebojí zkoušet nové věci a netradiční postupy. Ostatně ty jeho kamerové jízdy jsou v mnoha scénách vážně fantastické a z pohledu režie mu tak prakticky nejde nic vytknout. Ten scénář je ale prostě jeden velký bordel.
Řada postav je v mnoha případech zabíjena úplně zbytečně, jen proto, aby mohly ty důležitější postavy v podobných případech úplně bez problémů přežít. Ostatně ani ta vyvražďovačka v úvodu filmu vlastně moc dobře nefungovala. Nejednou jsem si navíc při sledování vzpomněl na dvojku Deadpoola, který ale v podobných situacích fungoval o několik tříd lépe.
Ty postavy jsou navíc napsané dost jednoduše a mdle. Jakákoliv snaha o nějaké jejich prokreslení tak vzhledem k zábavnému tónu celého filmu vyznívá hrozně nuceně a nechtěně směšně. Ve scéně v autobuse, kdy se postupně dozvídáme, že většina hlavních postav má prostě jen nějaké trauma z dětství způsobené bláznivým nebo tyranským rodičem, jsem se jen chytal za hlavu a říkal si, jak je to celé vlastně úplně mimo.
Na nějaké jejich prokreslení se tak měli tvůrci raději vykašlat úplně. Takhle to totiž vyznívá dost nepatřičně a jen to zbytečně prodlužuje už tak až příliš dlouhý film. Ono těch zbytečných scén a hluchých míst je v tom filmu bohužel docela dost. Ostatně i taková dějová linka s Harley a prezidentem tam byla tak nějak dopočtu. Nikam děj neposouvala, nebyla pro něj vůbec důležitá a vlastně ani moc nedávala smysl. Kdyby se takových 30 minut materiálu raději nechalo ve střižně, filmu by to jednoznačně prospělo.
Postavy navíc působily jen jako banda rádoby cool drsňáků, která se ze sebe snaží na sílu neustále sypat jednu hlášku za druhou. To by samo o sobě nemuselo být vůbec na škodu. Ostatně ani v takovém Predátorovi jsme se toho o jednotlivých postavách příliš nedozvěděli. Jejich hlášky ale i tak zněly naprosto přirozeně a dokonale. V Sebevražedném oddíle jsou ale často dost nucené a ve většině případech tak prostě nefungují.
Ani to občasné skákání v čase filmu zrovna moc nepomáhalo. Sice chápu tu snahu o jakousi větší komplexnost děje, na mě to ale působilo dost lacině a líně. Ono, když znáte většinu těch nejlepších „nolanovek“ nazpaměť, co se týče vyprávění více dějů najednou, si přece jenom zvyknete na určitý standart.
Co se pak týče samotné akce, tak ta je ve většině případech správně krvavá a absurdní. Ani to mi ale prostě nestačilo. Nebylo v ní totiž absolutně žádné napětí. Až na finální souboj s přerostlou hvězdicí a jeden opravdu hodně povedený souboj jeden na jednoho, u kterého jsem skoro ani nedýchal, byla většina akčních scén prostě příliš jednoduchých a hlavně bezpečných.
Tak například u zlikvidování celého tábora nepřátel se hlavní hrdinové ani nezapotili. Nejvíce do očí bijící mi to ale připadalo u útěku Harley Quinn. Tam už jsem jen nevěřícně kýval hlavou a zasněně vzpomínal na Atomic Blonde, ve které se Charlize Theron musela opravdu hodně snažit, aby v kontaktních soubojích stačila mnohem silnějším nepřátelům.
Ani ta přerostlá hvězdice toho nakonec moc nedokázala. Vzhledem k tomu, jak zle a nebezpečně ji tvůrci po celý film popisovali, jsem toho od ní čekal mnohem více. Kromě vykrádání Vetřelce nám toho ale vlastně moc nepředvedla.
Sečteno podtrženo Sebevražedný oddíl je jen vesměs fajn podívanou pro nenáročné publikum, kterému nebude vadit, že vlastně vůbec nedává smysl. Nic opravdu kulervoucího či dechberoucího od něj raději neočekávejte. Až na pár pěkně nasnímaných záběrů a krvavějších scén totiž jen tak nějak postupně plyne, nikam negraduje ani se nikam neposouvá. Někomu to možná stačit bude, pro mě to ale bylo vzhledem k jeho přepálené stopáži zatraceně málo.
Tak snad napotřetí už to bude stát opravdu za to. Sebevražedný oddíl z roku 2016 tak nakonec přece jenom hodnotím o něco pozitivněji. V zásadě ale jen proto, že u něj ty očekávání nebyla tak přehnaně vysoká.
A to je teda pro tentokrát už opravdu vše. Doufám, že se vám recenze líbila a snad se uvidíme zase u další. Do té doby se mějte dobře a v blízké době očekávejte další nálož těch nejzajímavějších týdenních filmových novinek.
Moje hodnocení