Jak už jsme rozebírali v první části tohoto článku, některé dnes již naprosto kultovní snímky to v době uvedení měly všechno jen ne jednoduché. Důvody pro to jsou přitom často velmi odlišné. Někdy za to mohlo nepochopení ze strany diváků, na což dojela třeba taková Hvězdná pěchota. Jindy šlo prostě jen o neporazitelnou konkurenci v podobě jiného a v té době mnohem populárnějšího snímku. To se stalo osudným dnes všemi milovanému Vykoupení z věznice Shawshank, která v době uvedení jednoduše nemohla konkurovat divácky mnohem přístupnějšímu Forrestu Gumpovi.
Obrovskou smůlu pak měla i taková Věc od Johna Carpentera, kterou dokonce potkaly oba tyto důvody najednou. Na štěstí se však většina těchto skvělých snímků nakonec přece jenom uznání dočkala. Výjimkou pak nejsou ani níže uvedené snímky, které v kinech v době uvedení propadly jen proto, aby si pak postupem času vybudovaly pověst naprostých klasik a klenotů svého žánru.
Horizont událostí / Event Horizon (1997)
Troufnu si říct, že právě Horizont událostí je možná jediným snímkem z tohoto seznamu, který se dodnes tak úplně nedá považovat za skvělý. Ačkoliv se z něj nakonec stala kultovní záležitost, jeho kvality jsou pořád mírně řečeno spekulativní. Ať už si o něm přitom myslíte cokoliv, nic to nemění na tom, že se v době uvedení jednalo o pořádný průser. A zas a znovu za to částečně neslo vinu samo studio.
V Paramountu totiž trvali na tom, že bude mít Horizont událostí pouhých 90 minut. Řada, podle režiséra Paula W. S. Andersona i scénáristy Philipa Eisnera, klíčových scén se tak do finálního sestřihu vůbec nedostala. Dalším problematickým aspektem pak bylo také letní uvedení do kin, na kterém taktéž Paramount vehementně trval. Jelikož se ovšem jedná o velmi temný a drsný snímek, divákům se na něj právě v létě zrovna moc chodit nechtělo.
Když si k tomu navíc připočtete nepochopení diváků a naprostou destrukci snímku ze strany kritiků, katastrofa byla na světě. S rozpočtem čítajícím zhruba 60 miliónů dolarů si tak nakonec Horizont událostí z kin odnesl jen něco málo přes 47 miliónů. Svůj kultovní status si tak musel vydobýt až postupem času prostřednictvím video distribuce.
Pokrevní bratři / The Boondock Saints (1999)
Rok 1999 byl, co se kultovních filmů týče, opravdu jedním z těch vůbec nejplodnějších. Kromě takových kousků jako je Klub rváčů, ke kterému se mimochodem dostaneme za chvíli, v něm vznikly i další klenoty jako Matrix, Americká krása, Šestý smysl, Zelená míle, Záhada Blair Witch či Spalující touha. Výčet kultovních klasik tohoto roku je to tak více než úctyhodný.
Vlastně se tak ani není čemu divit, že akční snímek naprosto neznámého režiséra, beze nějaké opravdu extrémně velké hvězdy, v této konkurenci tak trochu zapadl. To ale samozřejmě neznamená, že se jedná o snímek, který by nestál za váš čas, ba právě naopak. Pokrevní bratři jsou totiž přímo extrémně stylovým a dravě natočeným akčním snímkem a vaší pozornosti by tak rozhodně neměli uniknout. Troy Duffy tenkrát přímo suverénním způsobem ukázal, že má opravdu hodně načteno a nakoukáno. I když se tak sice dá říct, že při tvorbě Pokrevních bratrů dost opisoval, alespoň opisoval poctivě, a to přímo od těch nejlepších. Nakonec se mu tak podařilo natočit snímek, jež si postupem času vydobyl titul kultovní a nutno uznat, že zcela oprávněně.
V době uvedení to nicméně na žádný bůh ví, jak velký hit nevypadalo. Duffy byl začínající naprosto neznámý tvůrce, a ačkoliv se mu do filmu podařilo dostat Willema Dafoea, záruka úspěchu to rozhodně nebyla. Dafoe sice je opravdu fantastický a známý herec, nikdy ovšem nebyl superhvězdou vyprodávající kinosály. Tím možná největším problémem se ale nakonec stalo velmi omezené uvedení v kinech. V důsledku kolumbijského masakru na střední škole bylo tehdy násilí ve filmech značně ožehavým tématem. Pokrevní bratři tak byli uvedeni v pouhých pěti kinech, ve kterých se jim nakonec s šestimiliónovým rozpočtem podařilo utržit jen 30 tisíc dolarů.
Osud Pokrevních bratrů by tak byl nejspíše zpečetěn, kdyby na scénu nepřišla společnost Blockbuster Video a celou situaci nezachránila. Blockbuster Video se ale na štěstí objevila a uzavřela s distributorem Indican Pictures smlouvu, díky které mohla Pokrevní bratry dostat mezi lidi skrze video uvedení. A zbytek už je v podstatě historie. Krátce poté se z Pokrevních bratrů stala kultovní klasika, která nakonec z prodeje DVD a Blu-raye vydělala 50 miliónů dolarů. V roce 2009 jsme se pak dočkali také druhého dílu, ve kterém už ale Duffy znovu nedokázal najít ten správný recept na úspěch. Nehledě na to jsou nicméně Pokrevní bratři dodnes jedním z nejlepších snímků už tak nabitého roku 1999.
Klub rváčů / Fight Club (1999)
A v roce 1999 ještě na chvíli zůstaneme. Úspěchu odpovídajícímu kvalitě snímku se totiž v tomto roce nedočkal ani kultovní snímek Klub rváčů. Ačkoliv je to přitom z dnešního pohledu v podstatě naprosto nepochopitelné, do značné míry to vlastně dává smysl. Jelikož se jedná o kritiku společenských hodnot a kapitalismu, je dost dobře možné, že lidé stojící za distribucí a reklamní kampaní snímku se jednoduše viděli v tom, co Klub rváčů kritizuje a neměli tak chuť vymýšlet fungující marketingovou strategii.
Na první pohled to možná zní malinko úsměvně či nesmyslně, něco podobného ale už před lety zmiňoval také Edward Norton představitel hlavní postavy. Podle něj byli lidé z marketingu jednoduše bezradní. Na toto téma se přitom v průběhu let vyjadřoval i sám David Fincher, který prozradil, že mu dokonce nejmenovaný hlavoun ze studia Fox řekl, že zatímco muži jsou z namakané postavy Brada Pitta nesví, ženy jej pro změnu nechtějí vidět zakrváceného, takže vlastně vůbec nechápe, pro koho Fincher ten film natočil a jak jej mají propagovat.
V neprospěch Klubu rváčů pak hrála také skutečnost, že jej spousta lidí nepochopila a na místo promyšlené a dravě natočené kritiky společnosti v něm viděla pouhou oslavu anarchie a násilí. Mnoho předních filmových kritiků jej tak totálně ztrhala. K jeho nepochopení měla pro změnu co říct také hlavní hvězda snímku Brad Pitt. Ten v jednom rozhovoru s úsměvem na rtech vzpomínal na slavnostní promítání v Benátkách. Celý sál se prý ani u jednoho vtipu nezasmál a při slavné postelové hlášce Helen Bonham Carter pak dokonce někdo sál beze slov opustil. Pittovi i Nortonovi to ale tehdy připadalo extrémně zábavné a prý se tak v sále smáli jen oni dva.
S rozpočtem 65 miliónů dolarů si nakonec Klub rváčů odnesl z kin pouhých 100 miliónů. Ačkoliv to přitom na první pohled vypadá jako zisk, je k tomu potřeba přičíst celou řadu faktorů, kvůli kterým se s takovou tržbou do zelených čísel rozhodně nedostal. Postupem času si však získával čím dál více fanoušků po celém světě, a i řada kritiků si k němu nakonec přece jenom cestu našla. Díky své čím dál větší aktuálnosti přitom Klub rváčů stále zůstává jedním z nejlepších snímků všech dob a já osobně jej dokonce považuji za Fincherův vůbec nejlepší.
Donnie Darko (2001)
Pokud jste někdy Donnieho Darka viděli, nejspíše vás jeho neúspěch v kinech vůbec nepřekvapuje. Jedná se totiž o naprosto nepochopitelný snímek, který dodnes nedává smysl řadě divákům, a ostatně i takový Jake Gyllenhaal v rozhovorech přiznal, že tomu filmu vlastně vůbec nerozumí. Je to tak jeho dar i prokletí. Na jednu stranu se z něj právě díky tomu stal postupem času absolutní kult, na straně druhé to byl ale nicméně také důvod jeho kasovního neúspěchu v kinech.
Jak totiž chcete propagovat snímek, který ani po jeho zhlédnutí vlastně vůbec nechápete? Moc tomu přitom nepomohly ani relativně neznámé tváře v hlavních rolích. Jake Gyllenhaal i jeho sestra Maggie v té době spíše sbírali zkušenosti a ani takový Seth Rogen toho za sebou ještě moc neměl. Je sice pravda, že se ve vedlejších rolích objevil třeba takový Patrick Swayze či Katharine Ross, v roce 2001 však byl jejich hvězdný status dávno tatam.
Donnie Darko si tak nakonec, při rozpočtu 6 miliónů dolarů, z kin odnesl jen prachbídné 2 milióny. Ačkoliv jej přitom kritici velmi chválili, diváci na něj prostě a jednoduše neměli chuť. Nedlouho po 11. září to bylo pro všechny až příliš velké sousto. Na takto temný, depresivní, a hlavně extrémně matoucí snímek pojednávající o malinko podivném a schizofrenním mladíkovi nebyl tehdy nikdo dostatečně připraven.
Postupem času si však k němu diváci cestu přece jenom našli, a dnes je tak zcela právem označován jako jeden z nejlepších snímků daného žánru. Jeho scénáristovi a režisérovi Richardu Kellymu už se bohužel podobně kvalitní snímek nikdy nepodařilo natočit a postupem času tak nakonec úplně zapadl.
Potomci lidí / Children of Men (2006)
Alfonso Cuarón je v současné době trojnásobným držitelem Oscara a jedním z nejlepších režisérů své doby. Že o jeho filmy bude ve světě extrémní zájem je tak vzhledem k jeho momentální prestiži téměř jisté. V roce 2006 jej ale skoro nikdo neznal. V té době měl za sebou, kromě třetího a nejlepšího dílu Harryho Pottera, jen pohádku Malá princezna, komedii Velké naděje a road movie Mexická jízda. Když přitom nepočítám Harryho Pottera, jehož režie z vás stejně hvězdu neudělá, žádný z nich se moc velkého úspěchu nedočkal.
Na známé a lukrativní jméno režiséra se tak Potomci lidí v době uvedení rozhodně nemohli spolehnout. Co přitom naplat, že se v nich objevili Clive Owen, Michael Caine či Julianne Moore. Bez pochyb se sice jedná o známé a skvělé herce, nějak velký komerční potenciál ale také nepředstavují.
Moc tomu přitom nepomohlo ani prosincové uvedení, při kterém šli Potomci lidí do kin proti takovým hitům jako je Štěstí na dosah či Rocky Balboa. Tedy snímkům s mnohem větším komerčním potenciálem, a hlavně také s mnohem většími hvězdami. Owen i Caine jsou možná lepší herci než Will Smith či Sylvester Stallone, ani zdaleka ovšem nedosahují jejich popularity. Aby toho pak nebylo málo, Potomci lidí se nemohli opřít ani o pořádnou marketingovou kampaň.
Trailer prozrazoval defacto celý děj a ani studio se vlastně moc nesnažilo snímek jakkoliv propagovat. V důsledku všech těchto aspektů si tak nakonec z kin odnesl jen nějakých 70 miliónů dolarů. To sice na první pohled nezní úplně špatně, při rozpočtu 76 miliónů se nicméně jedná o docela velký problém. Nic to však nemění na tom, že jsou Potomci lidí i po letech opravdu úchvatně natočeným snímkem, který by měl za život vidět opravdu úplně každý. Cuarón prostě už tehdy jasně ukazoval, jak nadaným a geniálním režisérem ve skutečnosti je.